Recenze: Tony má plán a my máme důvod věřit, že český film občas taky

Z kufru auta máte někdy větší zážitek než z celé české kinematografie za rok.

Český film posledních let často vypadá, jako by ho psali developeři: všichni bydlí v bytě za třicet milionů, nemají nic lepšího na práci než plánovat večeři s přáteli o šesti chodech, a jediný konflikt ve filmu je, že hlavní hrdinka neví, zda si vzít bohatého sexy právníka, nebo bohatého sexy realiťáka, z nichž oba jsou do ní beznadějně zamilovaní, zatímco divákovi z ní spíš tečou nervy. A pak přijde Barbora Kočičková a zavře ve svém filmu hlavního hrdinu (a s ním i nás) do kufru auta, ze kterého takřka nevystrčíme nos. A najednou je tu víc napětí, humoru i reality, než co jsme viděli v kině za poslední rok. Tak film z kufru auta? Možná to zní jako nuda, ale je to ostrá, chytrá podívaná, která pokorně dává na frak filmům, kde běžný člověk vypadá jako katalogový model a chová se jako z reklamy na hypotéku.

Tony (Lukáš Duy Anh Tran) je kluk s ostrým jazykem, jehož „geniální“ plány mají jednu zásadní chybu: většinou fungují jen v jeho hlavě. Je trochu smolař, trochu lůzr, trochu prostě jen mladý kluk, co se snaží uspět ve světě, ve kterém je všechno tak nějak těžké. A když se ocitne v nesnázích, zjistí, že nikdo z jeho telefonních kontaktů mu nepomůže. Tentokrát ho jeho vlastní nápad dostane do kufru auta, z něhož sledujeme v téměř reálném čase, jak se z drobného kšeftíku stává neřízený road trip, kde se všichni navzájem přehrávají v roli mafiánského bosse jen proto, že mají ještě větší strach z někoho jiného. Zatím se zlehka kouří nejen z výfuku, ale i z mozkových závitů hlavního hrdiny, a snímek nepůsobí ani na chvíli pitomě, přestože v něm figurují samí antihrdinové – a žádný z nich by se nedostal do muzea géniů zločinu, spíš do katalogu „Moriarty z Temu“. 

Dětská naivita Tonyho kontrastuje s drsnou realitou venku, což nás nutí dávat pozor, protože nic není přímočaré a nevíme, kam se příběh zvrtne.Kočičková natočila drzou černou komedii, která je plná naprosto vyhrocených postav, a i když kolem slyšíme jen hlasy, které ne vždy poznáme na první dobrou, dokáže diváka držet v napětí i v momentech, kdy se venku „láme chleba“. Dětská naivita Tonyho kontrastuje s drsnou realitou venku, což nás nutí dávat pozor, protože nic není přímočaré a nevíme, kam se příběh zvrtne. A to je v české kinematografii skoro zázrak. To jen dokazuje, že i s (zdánlivě) málem se dá dělat hodně muziky. Film, který by mohl být statickou hrou o přežití v kufru, je překvapivě dynamický a má atmosféru, jaká běžné české produkci zoufale chybí. Není to další pohled na rádoby normální hrdiny v kavárnách, kteří se chovají jako mimozemšťani, co si nakoukali lidské chování ze Sexu ve městě.

Slabiny? Nebudete se válet smíchy, scénář by potřeboval pár ostřejších bonmotů, které by se daly citovat v hospodě ještě roky. A ano, orientace v ději občas připomíná skupinový telefonní hovor, při kterém polovina lidí ztratila signál. Ale co, život taky nemá titulky, a přesto ho sledujeme až do konce.

Nejen Tony má plán. I Barbora Kočičková ho měla a dovedla ho téměř k dokonalosti, na české poměry rozhodně. Možná nebudete chtít film okamžitě vidět znova, ale šance, že si na něj ještě někdy vzpomenete a možná ho i někomu doporučíte, je dost vysoká. Ostrá, drzá a nečekaně svěží černá komedie s roztomile neschopnými hrdiny, která ukazuje, že se v Česku dá natočit něco, co má atmosféru, mozek a koule zároveň, bez luxusních kulis a šedesáti zbytečných postav, které bychom chtěli zavřít do kufru a shodit z mostu. Je to film pro ty, kdo už nechtějí vidět na plátně karikaturu, ale sympatického obyčejného člověka, který věří, že tentokrát už mu ten plán vyjde. A my věříme, že někdy je lepší vyrazit na výlet v kufru auta, než jezdit českou kinematografickou MHD, kde umřete nudou.

„Ne, jasně že ti nevolám jen když něco potřebuju!“

Představy a vzpomínky nás někdy zavedou i mimo kufr auta.

Když máte plán, můžete být v klidu i ve vypjatých situacích.