Recenze: Zrození alchymistky jen recykluje, a to dost okatě

Na magický prášek se při psaní scénáře zapomnělo. 

Snímek se tváří jako upoutávka ke vstupu do velkého magického vesmíru, ale působí spíš jako jeho pracovní verze plná poznámek „dodělat později“. Jenže to později už nepřijde. Hlavní hrdinka Ariana, dívka s temným původem a vrozeným talentem, je vyvrženec na všech frontách. Mezi obyčejnými dětmi je divná, mezi alchymisty podezřelá, a ve vlastním příběhu tak trochu sama. Ze sirotčince ji odváží mág Archibald do školy alchymie, a od této chvíle film přehazuje výhybku směrem k nástupišti 9 a ¾. Jen bez Bradavic, bez kouzla objevování a hlavně bez jakékoli jiskry. Pokud základem magie v této pohádce je kouzelný prášek, pak při psaní scénáře se na něj zapomnělo. 

Zrození alchymistky není úplně klasický film, ale zkrácený sestřih seriálu.Zrození alchymistky není úplně klasický film, ale zkrácený sestřih seriálu, který bude brzy k vidění. Těžko se ovšem věří, že je tohle zhuštěná verze sestříhaná z delšího materiálu, protože ticho mezi postavami přímo rve uši a z toho trapna se nám těžko dýchá. Postavy prostě nemají co říct a když už z nich přece jen něco vypadne, není to o moc lepší. Snímek se snaží tu prázdnotu nějak naředit alespoň šikovným střihem a to se často i daří. I když dialogy mají chuť jako padesátý výluh čajových lístků, děj uhání jako zrychlený přehled toho nejnutnějšího. Pokud jste si k maturitě z češtiny četli místo nejslavnějších románů jen jejich shrnutí na jeden odstavec, máte docela dobrou představu. Tempo je sice svižné, nuda se tak dostavuje spíš nenápadně, plíživě. A proč? Protože emočně film moc nefunguje, i když se tváří, že všechno je v nejlepším pořádku. Není.

Starší sestra alchymistky, Princezna zakletá v čase, nabízela výrazné postavy, humor, nadhled… Tady se spíš recykluje. A to dost okatě. Přitom základ příběhu není zas tak špatný. Téma hledání domova, rodiny a vlastní identity, motiv odlišnosti versus snaha zapadnout, narušování archetypů dobra a zla, to všechno je funkční, osvědčený materiál. Jenže nám nikdo a nic nedokáže přirůst k srdci. Že se pohádka odehrává v moc pěkných kulisách (na české poměry) nás samo o sobě nestrhne. A že se jedná o podívanou pro mladší diváky, to není žádná omluva. Nestačí pomalovat hercům obličeje, nasadit jim barevné kontaktní čočky a dát postavám originální jména. To váš svět fantazie neprobudí k životu. 

I když Zrození alchymistky vzniklo jako sestřih delšího materiálu, vůbec nepůsobí jako koncentrovaná esence. Spíš jako vývar, který někdo zředil vodou ve snaze, aby ho bylo víc. Výsledkem je řídká chuť, která neurazí, ale ani nezahřeje, a rozhodně nevyléčí z nudy. Děti si zaslouží funkční příběh stejně jako dospělí. Možná ještě víc.

Výsledné hodnocení je vlastně spíš povzdech než ortel. Tohle není film, který by vás něčím vyloženě naštval. Prostě vás nechá chladnými. Ideální je pro méně náročné dětské publikum, které touží po kouzlech, školách magie a jednoduchých emocích. Pro dospělé diváky, kteří od fantasy chtějí víc než jen pomalované tváře, barevné čočky a nezvyklá jména míst a postav, je Zrození alchymistky spíš než zážitkem připomínkou, že i magie potřebuje pevný a zajímavý příběhový základ. Jinak se z ní stane jen laciný kouzelnický trik.

Bez čoček do školy alchymie nelez!

Není nad to obviňovat dítě z něčeho, co vůbec nemohlo ovlivnit.

Zoufale tu chybí originální nápady.