Příběh Kmotra – recenze

„Nejhorší je smrt z vyděšení.“
 
 
Pustit se do filmu, jehož hlavním tématem je lhaní, politické machinace, vydírání, vraždy a hrabání si do vlastní kapsy chce pořádnou dávku odvahy. Režisér Petr Nikolaev, od něhož jsme mohli vidět například Báječná léta pod psa nebo Lidice, se nezalekl a přináší nám snímek, jež je inspirovaný bestsellerem Jaroslava Kmenty „Kmotr Mrázek“.

Příběh Kmotra vypráví o životě mafiánského bosse Františka Vedrala (Ondřej Vetchý) v letech 1987 až 2006. Postupně nám ukazuje, že když člověk nebyl líný, neštítil se nekalých praktik a měl známosti na těch správných místech, mohl dosáhnout neskutečného bohatství a ještě větší moci. František Vedral, kromě svojí rodiny, miloval obojí a řídil se několika prostými motty, mezi něž patří i „Všichni jsou ke koupi, anebo na prodej.“

V roli vypravěčů se střídají již zmíněný Vedral a policista Cajthaml (Lukáš Vaculík). Ten velkou část svého života obětoval honbě za tímto velice nebezpečným zločincem. Jenže chapadla „Krakatice“ sahají proklatě hluboko, což na vlastní kůži pocítí nejen on, ale i jeho věrní spolupracovníci. A samozřejmě i nic netušící občané České republiky.

Jak sám režisér říká, snímek je pouze inspirovaný skutečnými událostmi. Jedná se o umělecké podání, ve kterém nelze přímo ukázat prstem. Příběh Kmotra není dokumentárním filmem, ani literaturou faktu. Jeho poslání ovšem není pouze pobavit, ale probudit v lidech zájem o probíranou tématiku a touhu zjistit si více. A to se mu skutečně daří. Postupně se propracováváme klíčovými Vedralovými kroky v průběhu polistopadového vývoje a dozvídáme se hrůzná tajemství.

Nejnovější Nikolaevův počin nepatří k tuctovým.Již na první pohled je vidět, že nejnovější Nikolaevův počin nepatří k tuctovým a snaží se být jiný než obvyklé české filmy. Střih i struktura vyprávění, jež jsou inspirované americkými kriminálními seriály, dodávají snímku šmrnc a příjemné tempo. I tak mohla být práce s kamerou ještě odvážnější a oprostit se od domáckých stereotypů.

I přes vážnost probírané problematiky, hrůzná úmrtí a vydírání je tíživá atmosféra odlehčena několika málo vtípky a ironickými narážkami zasahujícími až do kategorie černého humoru. Nemyslete si ale, že budete z kina odcházet s úsměvem na rtech. Očekávejte spíše hlavu plnou vtíravých otázek. Nebýt některých dobových přešlapů, kterých si jistě pozorný divák všimne, byl by výsledný dojem ještě o něco lepší.
 
 

Nehrajete-li podle pravidel, musíte si neustále hlídat záda.

 „Tohle všechno bude jednou moje.“

Toto nejsou záběry z reality show Kdo přežije.