Angelika / Angélique – recenze

Jak dopadl souboj Nory Arnezeder a Michèle Mercier?
 
 
„Já chci, abys to poprvé byl ty! Někdo mladý, svěží, něžný, …“ U této repliky nepopotahovala pouze Helena Růžičková, ale i každá druhá žena pamatující legendární sérii o Angelice. Uběhlo rovných padesát let, kdy jsme se s blonďatou hrdinkou potkali ve filmové podobě poprvé a nyní do kin vstupuje snímek, který se snaží být…, já vlastně ani nevím co. Modernější, romantičtější, realističtější či akčnější? Pokud snad měla nová Angelika tyto ambice, tak jí to rozhodně nevyšlo.

Angelika, markýza andělů (1964) i Angelika (2013) vznikly na motivy slavného románu Anne Golon. Ale ani jedna se předlohy rozhodně striktně nedržela. Což ještě neznamená, že je to špatně. Verze ze šedesátých let má své romantické, až pohádkové kouzlo a neskonale krásnou Michèle Mercier a charismatického Roberta Hosseina. I přes nedokonalosti, jako je například neposedná Joffreyova jizva, si snímek získal srdce milionů žen a dívek po celém světě. Bude tomu tak i o padesát let později?

Angelika to zkrátka není.Rozhodně NE! Již od prvních záběrů je jasné, že Nora Arnezeder je na pohled hezká, ale Angelika to zkrátka není. Působí spíš jako rozmazlená a nafoukaná ženská, která je studená jako kus ledu. Trochu lépe dopadá Gérard Lanvin, který sice není tím úchvatným čarodějem de Peyrac a Zlatým hlasem království, jemuž padají k nohám stovky žen, ale alespoň umí hrát.

Téměř od začátku do konce se dočkáme vesměs rychlé série záběrů, kdy nemáme šanci se nejen zorientovat a pořádně rozkoukat, ale ani přilnout k jednotlivým postavám či je nenávidět. No, nenávidět je asi stihneme. V jednom záběru se potkáme poprvé s Angelikou, ve druhém se vdává, ve třetím se seznamuje s Joffreyem atd. Šup sem, šup tam a je konec. Honosná hudba v pozadí se marně snaží navodit určitou dramatičnost, ale výsledek vypadá nechtěně vtipně. Podobná rozpolcenost provází i erotické scény, při kterých spíše mrazí, než aby se rozpalovala vášeň.

Pokud vám některá místa budou připadat povědomá, není to pouze šálení zraku, protože se natáčelo i v České republice (Vltava se proměnila v Seinu, Zámek v Telči a Kroměříži v Peyracův zámek v Toulouse či prostor pod Karlovým mostem v Pont Neuff). Proto se na plátně potkáme i s českými herci, například s Jiřím Pomejem.

Angelika režiséra Ariela Zeitouna nepotěší ani muže, ani ženy. Dílo s absencí citu, romantiky, kouzla i napínavých šermířských soubojů nemá šanci zaujmout jak fanoušky knihy a původních filmů, tak předlohou nepolíbené diváky. Co se vlastně povedlo? Je velká pravděpodobnost, že se na „haló“ kolem nového zpracování chytne některá z televizních stanic a my si budeme moci spravit chuť starou dobrou podívanou.
 

Kráska a zvíře nebo chladná panna a gentleman?

Tentokrát ty jizvy drží jako přišité.

I ta němá tvář se tváří nějak zkroušeně.