Trabantem až na konec světa – recenze

Asie i Afrika padly, je třeba pokořit Ameriku.
 
 
Dobrodruzi v čele s Danem Přibáňem  mají proč věřit sobě i svým archaickým vozům. Roku 2009 nám ukázali, že v trabantu lze překonat Hedvábnou stezku. Léta Páně 2010 se předvedli jako dobyvatelé černého světadílu. Pidikontinent zvaný Austrálie je zatím pod jejich důstojnost. Jeden trabant s posádkou českou a jeden s polskou proto vyrazily na pouť jihoamerickými státy.

Nemusím snad zdůrazňovat, že trabanty samozřejmě během výpravy na chvíli selžou, v tom je ale kus „srandy“ a schopnost si poradit dokazuje houževnatost cestovatelů. Koncept si nepochybně říká o potlesk. Kromě dokumentace obdivuhodné snahy přináší cestopis, jak si lze domyslet, povyražení s talentovanými a perspektivními chlapci a děvčaty. Trabantoví nadšenci jsou podobné nátury jako Jakub Vágner, jehož exotické rybářské příhody můžete sledovat  v pořadu České televize.

Tři z účastníků se postarali o ukázkovou kameru.Tři z účastníků (Dana Zlatohlávková, Zdeněk Krátký a Jakub Nahodil) se postarali o ukázkovou kameru, s jejíž pomocí zachytili nefalšované skvosty z odysey přes několik jihoamerických států, ať už jde o specifika krajiny, slavné geoglyfy nebo artefakty moderní lidské společnosti, někdy odsouzené do osamění, kde možná přijmou statut památek ne nepodobných odkazu indiánů.

Češi i Poláci reagují na neočekávané situace velmi spontánně a je proto skvělé těšit se s nimi na další karambol, nebo uštěpačný komentář. Parta je tu ovšem přirozeně izolována a z okolního lidského elementu – občanů projížděných zemí – se stává pouze nezbytný kolorit. Dozvíme se několik zajímavostí, ale i tak je to všechno takové letem světem bez zkoumání věcí do hloubky. Možná, že to napraví příští díl… Pokud se Přibáňovi nebude chtít do Severní Ameriky, měl by trabant připravit na převážení mezi mnoha oceánskými ostrůvky…
 

Díky starostlivým Čechům měli chudí cizinci hned víc práce.

Kameraman viděl mnohem víc než cestující.

Každý slušný dobrodruh musí připojit čmáranici.