Vášeň mezi řádky / The Invisible Woman – recenze

Oliver Twist dospěl a má zálusk na malou Doritku.
 
 
Knihy Charlese Dickense jsou možná v něčem poplatné své době, ale spisovatelova pozice klasika je již neotřesitelná. Ralph Fiennes nám snad lidumila přiblíží nejen jako intelektuála s oslňujícím duchem, ale také křehkého muže, jemuž stálo za to si rozbít neuspokojivé manželství aférou s mladičkou ženou.

Nemůžeme říci přesně, do jaké míry Dickensovu tvorbu ovlivnila herečka Nelly Ternan (Felicity Jones), ale mnozí ji považují za předobraz mnoha jeho ženských postav, včetně nedostupné Estelly z Nadějných vyhlídek. Jak příhodné, když Fiennes, zdejší Charlesův představitel a režisér, se před rokem objevil v jejich těžce průměrné adaptaci. Když si poctu autorovi vzal na starost sám, povedlo se mu to podstatně lépe.

Všichni známe stereotyp, podle něhož muži nesnáší melodrama zamilovaných příběhů a Ralph jim vyšel vstříc, jelikož výbuchy emocí šetří. Život Nelly po Dickensově smrti se nese ve stylu formální odměřenosti, s jakou je tradičně spojováno viktoriánské prostředí a ze vzpomínek na slavného muže čiší to samé. Co ovšem sbližuje neznámou dívku a celebritu není ani tak nějaká nespokojenost s konvencemi. Právě naopak, Nelly se chvílemi projevuje mnohem konzervativněji než její nápadník. Spíš nalézají spřízněnost díky podobnému kulturnímu založení, jež Dickens nemůže sdílet se svou ženou Catherine (Joanna Scanlan). Ve Fiennesově podání spisovatelova citlivost úzce souvisí s „uměleckou dětinskostí“ žádající si vysněného partnera.

Láska se rozvíjí přirozeně, ale dává si na čas.Láska se rozvíjí přirozeně, ale dává si na čas. Stejně jako dobová literatura staví příběh vztah nejprve na letmých dojmech a zasazuje budoucí milence do atmosférických výjevů. Pomalu tak připravuje půdu pro nesnadně vzkvétající, o to účinnější, citovou náplň po rozpačitých námluvách. Dokonce i strojené dialogy poplatné době mají svůj půvab. Po vzoru Dickensových knih se Vášeň mezi řádky může pochlubit nádhernými výjevy z přírody i společnosti soudobé Anglie, avšak zobrazí také mrazivou připomínku postavení deklasovaných vrstev, jež autora sociálních dramat tak děsilo.

Nejsem si jistý, jak moc je Fiennesovo podání jeho postavy historicky přesné, ale určitě je strhující, vhodné pro okouzlujícího, ale komplikovaného člověka. Jones musí svou Nelly skrývat za masku rezervované stoické dámy, ovšem v klíčových situacích ji sundává a dává vyniknout nefalšovaným protichůdným pocitům, zvláště když se na Dickense zlobí, nebo když na něj v budoucnu vzpomíná. Problematické je naznačené srovnání mezi Nelly a spisovatelovou manželkou. Scanlan dostala pouze jedinou významnou scénu, v níž navíc se svou sokyní vede rozhovor plný povědomých hlášek.

Onen anglický mistr slova možná napsal lepší příběhy, než ten, jenž mu přiřkl osud. Přitom prožil život pestrý a nechal se během něj inspirovat traumaty z dětství i hořkosladkými zážitky v době vrcholu své popularity. Vášeň mezi řádky je nesmírně užitečná v pochopení jeho tvorby plné různých životních ran.
 

Neviditelná vdova.

Pip si mou bolest vyžere…

Pro někoho vlídné časy, pro jiného bídné časy.