Zakázané uvolnění – recenze

„To si jako myslíš, že když jsem teď vdaná, tak nemám smysl pro humor?!“
 
 
 
Nebudu tak zjednodušovat a tvrdit, že Jan Hřebejk jde kvalitou své tvorby neustále dolů. Spíš si podle mne oblíbil samoúčelné experimentování. Sice jím může razit nový kurs pro budoucí nápadité tvůrce, ale jinak se jeho přínos kultuře ztrácí, nebo, lépe řečeno, jej můžeme podezírat, že natáčí víc pro sebe než pro nás, líné umělecky tvořit. Snad se alespoň zavděčil Petru Kolečkovi, jemuž natočil adaptaci jeho vlastní divadelní hry.

Naštěstí se nekoná další repríza existencionalistických hysterií, jimiž nás krmil Odpad město smrt. Původní hra Zakázané uvolnění je vtipná konverzačka odehrávající se na baru… Tudíž něco totálně se nehodícího do filmového ztvárnění, zvláště když námět zachytíme Hřebejkovou fotorealistickou technikou.

Při prvním zhlédnutí se v duchu usmějete.Stísněný prostor nepřipouští myšlenky na vnější svět, připomínaný pouze ukázkami z jisté ukončené oslavy a jednou vedlejší linií, omezenou zase jiným způsobem. Tvůrci začali snímek tvořit jako dílo pro televizi a zřejmě by to pro něj bylo daleko lepší. Humor nicméně není špatně podaný. Nezakládá se na násilných žertech, spíš nás pobaví překvapivými zjištěními pro novopečenou nevěstu Kláru (Zuzana Stavná), svědkyni jejího manžela Ivetu (Hana Vagnerová) a životem zklamanou barmanku Vladanu (Jana Stryková). Při prvním zhlédnutí se v duchu usmějete, během případné reprízy však komično i absurditky ztratí veškerou údernost.

Děj si již na divadelních prknech nemohl stěžovat na komplikovanou stavbu, proto do něj Kolečko vložil odvrácenou perspektivu na ženicha (Ondřej Sokol) a svědka nevěsty (Igor Orozovič). Ti z úst vypustí poněkud typičtější vtipy a sami jejich představitelé hrají bohužel s o dost menší procítěností než jejich takřka bezchybné kolegyně. Stopáž se díky nim podařilo dostat na „celých“ 77 minut a můžeme se proto ptát, jestli nemělo cenu příběhu propůjčit ještě větší dějovou hloubku, aby z něj vzniklo něco lepšího, než povyražení, které si nejlépe vychutnáme promítané na iPodu, ke zkrácení dlouhé cesty. Veliký Harrison Ford takovou konzumaci filmů zpochybňuje a já s ním musím souhlasit!
 
 

Někdo nemůže zapomenout Líbánky.

„Dokud nás déšť a barové řeči nerozdělí!“

Tak už jeď tam hned! Čejí tam známí… Možná naposled.