Divoké historky / Relatos salvajes – recenze

Vezměme spravedlnost do vlastních rukou!
 
 
 
Z šesti povídek, z toho jedné ještě před úvodními titulky argentinské komedie, se vám bude chtít smát, ale také plakat. Daleko za hranice příčetnosti natahují následky konfliktů, k nimž může dojít kvůli malé sprosťárně, velké křivdě nebo také šikaně systému. Odplata se může někdy vyplatit, ale častokrát způsobí katastrofu.

Bylo by proti bontonu prozrazovat příliš o konkrétních námětech  příběhů. Vzdáleně v nich můžeme číst jistý výsměch našim technickým prostředkům, jelikož hned na začátku budeme s někým sdílet nepříjemné překvapení v letadle, příběhy 3-5 jsou úzce spojeny s automobily a poslední povídku umožňuje mobilní telefon. Nemá cenu dosazovat si zbytečně mnoho podtextu, i když určitá satira na moderní dobu nám prostě neujde.

V každé části jsou důležité prosté emoce a reakce.Spíš než dějová složka jsou v každé části důležité prosté emoce a reakce, k nimž se lidé nechají vyprovokovat. Kvalita zápletek doplácí někdy na svou prostou výstavbu a obzvlášť pointu příběhu č. 5 si snadno domyslíme opravdu rychle. Ve většině případů to zachraňuje přirozeně gradující humor, ale i stres, který postavy vykolejí z bezproblémových chvil. Očekávání pohodlného letu v povídce první, jen lehce narušená cesta autem ve třetí a svatba v segmentu závěrečném. Nekomplikovaný, avšak nikoliv prostoduchý vtip bývá tím nejefektivnějším. Tímto stylem film vyvažuje svůj humor po celou dobu. V doprovodu lehce kontroverzního obsahu se pak není čemu divit, že se nám bude každý námět v hlavě neustále  připomínat. O to víc, zažili-li jsme obdobné potíže.

Žádná z povídek není perfektní a nedokonalosti jsou často způsobeny něčím, co v další části naopak dobře funguje. Nekonečná akce mezi řidiči v druhém příběhu lehce později unavuje, naopak od svatebčanů v šestce jí nikdy není dost. Příhody ze světa „obyčejných“ potíží by se neobešly bez silně lidských hrdinů. Ricardo Darín se před našima očima mění v muže (pyrotechnika!!!), jehož není moudré rozhněvat a Erica Rivas jako nevěsta Romina přímo vynalezne bujarou komediální podobu hysterie.

Každý z šestice dostal příděl ryzího scénáristického zlata. Nejvíc se ho dostalo do první, čtvrté a šesté epizody, zbývající alespoň protlačí svoji ideu a se stejným úspěchem nás přenesou k lidem s pitoreskními, leč realistickými osudy.
 
 

„Čeká mne setkání s O-Ren Ishii!“

Buď rád za dočasnou samotu.

Deprese je úměrná výši požadovaného úplatku.