Intimity – recenze

Seznamka uprostřed bláznovství.
 
 
 
Otec zpěvačky potkává záhadnou uklízečku. Dvojice celebrit plánuje společný život. Zamilovaný muž chce ještě těsněji spojit svůj život s prostitutkou. Zdánlivě šílený fotograf k sobě unáší ženu. Pokud si myslíte, že to zní lákavě, můžu vám zaručit, že si tyto a další nápady komediální romance Intimity vyslouží váš potlesk. Po delších námluvách a přesvědčování…

Umění dokáže zprostředkovaně poukázat na skryté lidské slabosti.Několik z dvojic  jsou lidé, z nichž jeden, nebo dokonce oba, těžce v životě strádají. Jiní naopak směřují od štěstí k dočasnému neštěstí a potřebují si pár důležitých věcí vyříkat. Zvykněte si na to, že se tady vše bude pořádně okecávat. Nikdy to však nemůže sklouznout do nudy nebo stereotypu. Většina příběhů totiž na jednu stranu vybočuje z obvyklých romancí docela těžkými „úlety“, ale jako každé dobré umění dokáže zprostředkovaně poukázat na skryté lidské slabosti, tentokrát vrtochy osamělých jednotlivců.

Stejně jako je každý příběh zvláštní svým průběhem, liší se i jejich přesné žánrové zařazení. I když se nakonec vždy spíš nad vším pousmějeme,  budeme si místy připadat jako v dramatu či dokonce v thrilleru, abychom se zase nakonec vrátili do světa sitkomových hádek.

Autor scénáře Evžen Gogela tedy uměl zapojit svou hravost, i když svému pohádkovému Tajemství staré bambitky se lehce vzdálil. Roztomilí herci čas od času ještě dodávají svým epizodám na věrohodnosti, jako třeba Petr Štěpánek vážným výrazem ve tváři, Robert Jašków vizáží šílenou, případně Ondřej Vetchý svou rozpačitostí.

Bohužel každé části se něčeho podstatného nedostává. Špačkův příběh by potřeboval o něco vážnější kontext, Ivanově (Jašków) lovestory s prostitutkou by prospělo celkově víc obsahu a některé z dalších prostě jen generují humor  a daly by se zkrátit. Nejhorší na konglomerátu je určitě pár prvních minut, kdy se divák snaží pospojovat rozstříhané scény. Poněkud se to zlepší, jakmile hrdiny (v rámci možností) poznáme a bavíme se, když se tu a tam propojí. Režisér Ivo Macharáček sice tentokrát natáčí stylem typičtějším možná pro záznam divadelního představení, stejně se mu ovšem daří pokračovat ve vzestupné tendenci.
 
 

Odpočítávání do první hádky: 3, 2, 1…

„Nikdy jsem nepotkal takhle sečtělou uklízečku.“

„Odteď budeš psát na net jen o tom, jak nechci, abys to dělala.“