Sněhová královna / Sněžnaja koroleva – recenze

Vládkyně Sibiře s dánskými kořeny. 
 
 
 
Rusové přicházejí s protiúderem  za americký úspěch s Ledovým královstvím! Nebo, lépe řečeno, projevili lásku ke stejnému příběhu jako Disney, ovšem oni mu zachovali alespoň nějakou věrnost. Před letošními Vánocemi může celou rodinu zahřát sourozenecká láska statečné holčičky k jejímu bratrovi.

Po pravdě, něčím se animák od díla dánského pohádkáře stále radikálně liší. Troll není původcem zla, nýbrž komickým průvodcem a Sněhová královna trpí světovládnými ambicemi. Trapná kopie předchozích kopií, myslíte si? Ani vám to nepřijde. Povinný srdcebol o rozdělení rodiny možná není až tak dojemný, ale jakmile se malá Gerda vydá hledat svého bratra Kaie, projde několika scenériemi, z nichž každá by malém vystačila na samostatný snímek. Bohužel jim škodí rychlý sled za sebou a možná až přehnaná snaha přidat humor, takže celkový dojem zůstane nakonec rozmělněn a vyvrcholí možná příliš uspěchaným soubojem s hlavní záporačkou.

Nepřítomnost inovace však nevede nutně k trapnosti.Nepřítomnost inovace však nevede nutně k trapnosti. Gerdina lasička a troll  sice nevyvolají salvy smíchu, ale jsou právě tak roztomilí, aby se  malý divák moc nebál (i když animák nemá problémy udržovat pocit nebezpečí). Podobně je tomu s dialogem. Všechno řečeno je dětinsky prosté, naštěstí to však paradoxně nesráží dospělácké nároky. Postavám a jejich prostředím  zůstává provedení zjednodušené oproti elitním americkým studiím, naštěstí jim však dýchají na záda.

K této zimě nám patrně bude chybět skutečný „doprovodný“ hit, jehož bychom mohli srovnat s příběhem královny Elsy, nebo dokonce úžasnou Velkou vánoční jízdou. Přijměme tedy alespoň držitele bronzu.
 
 

Čím zlejší čarodějka, tím směšnější poskok.

Ve sněhu se těžko kopou poklady.

„Střihnem si, kdo ty kytky rozkouše.“