Slídil / Nightcrawler – recenze

Kdy se staly záběry umírajících lidí výdělečným artiklem?
 
 
 
Znepokojivý thriller Slídil vypráví o nelítostném světě zpravodajství a odlidštěném zaznamenávání nehod, přepadení a vražd. Čím víc krve, tím větší sledovanost. Sociopat Lou (Jake Gyllenhaal) se v natáčení tragédií vyloženě najde a místy děsivý příběh se rozjíždí…

Hlavní hrdina zoufale shání práci, až se shodou okolností dostane k natáčení dopravní nehody. Chopí se příležitosti a brzy může své krvavé nahrávky prodávat do televize. Záměrně si vybere nepříliš úspěšnou stanici, protože ví, že její zpravodajství se na něm stane téměř závislé. Buduje svou úspěšnou kariéru na bolesti a smrti jiných lidí. Aniž by sám životy bral, svým hyenistickým zaznamenáváním utrpení, jenž povyšuje až na hrůzné umění, je vlastně mnohem horší než kdejaký vrah. Tempo příběhu sice není nijak strhující, ale o to více nás znepokojuje. S napětím čekáme, až z policejní vysílačky zazní hlášení o slibné nehodě či přepadení, a v té chvíli nabírají události rychlý spád.

Atmosféra je plíživě temná…Lou je vyloženě nesympatická až slizká postava, vyzařuje z něj něco vypočítavého a temného, a jeho děsivost stále graduje. Gylenhaal je v této roli o to přesvědčivější, že ho běžně známe jako hezounka, který láme srdce bez ohledu na pohlaví. Zde, pohublý s vykulenýma očima a uplácaným účesem, působí jako chodící noční můra. Ze začátku se jeho postava nechá vykořisťovat, aby to okolí v momentě, kdy jsou jeho záběry už nepostradatelné, velmi bolestivě vrátil. Baží po moci a chce ovládat vše: kompozici záběru, zaměstnance, konkurenční firmu, šéfku zpravodajství Ninu, jejich milostný život. Dočasným protivníkem je pro Loua právě Nina (Rene Russo), která však musí pro udržení místa obětovat nejen svoji sebeúctu.

Krůček po krůčku dosahuje Lou svého cíle, ale pomalé tempo rozhodně nenabízí divákovi klid, naopak tím příběh nabývá znepokojivě realistických rozměrů. Je těžké si v tomto snímku najít postavu, se kterou můžeme sympatizovat, všichni se snaží v bezohledném a kariéristickém L.A. přežít jak nejlépe dovedou, přesto nedovedeme od postav odtrhnout oči.

Atmosféra je spíš plíživě temná než akční a prakticky nám místy drásá nervy, ale dočkáme se i efektních honiček v autě. Film však kritizuje více současnou společnost než svého hrdinu. Ten nám sice může být nesympatický na maximum, ale vlastně mu nemůžeme tak moc vyčítat – začne natáčet své kruté záběry jen proto, že je chtějí lidé se zdánlivě čistým svědomím doma u televizní obrazovky sledovat. To diváci zpráv touží po krvi a dramatu, on jim tedy jejich přání plní.

Snímek dokáže napnout naše nervy u automobilové honičky i v hrobovém tichu zakrvácené vily. Slídil je tak přehlídkou talentu nejen Jakea Gylenhaala, ale i Dana Gilroye, který si svůj scénář poprvé také zrežíroval. Výsledkem své práce se nám zapíše do paměti stejně nekompromisně, jako nepředvídatelný Lou Bloom.
 
 

„V televizi to vypadá opravdově.“

„Snad už nedýchá, zkazila by mi záběr.“

Sup čeká na svou příležitost.