Big Eyes – recenze

Snímek Tima Burtona Big Eyes je ideální oddychovkou volného večera.
 
 
 
Děj na motivy skutečné události, vizuálně uchopený styl Tima Burtona a scénografie, která si libovala v retro stylu padesátých a šedesátých let, neurazí, ale ani nenadchne.

Příběh vypráví o cestě malířky Margaret Keane (hraje Amy Adams), která se poté, co opustila manžela, rozhodla vydat vlastním směrem. První manžel ji utiskoval, druhý se projevil jako vypočítavý lišák. Když jí tedy muž č. 2 Walter Keane (Christoph Waltz), vstoupí do cesty, rychle a chytře dokáže proplést svůj život s jejím, a tak ušije na Margaret boudu, která ji donutí se opět stáhnout a následovat příkazy muže. Oba herci předvedli úctyhodné výkony, jen postavy, které představovali, nejsou zrovna z těch nesympatičtějších, a tak si na konci uvědomíme, že jste si k nim ani nestihli vybudovat žádný vztah.

Rychle sbírala příznivce, které pohled na velké oči plné smutku a bolesti zasáhl.Film je zasazen do 50., 60. let 20. století. Margaret musela projít rozvodem, našla si nového muže a než zjistila, že není o nic lepší než ten starý, bylo pozdě. I fakt, že se po rozvodu musela  postarat o dceru, dopomohl k celkovému vyprofilování její postavy jako silné ženy. Margaret Keane se stala slavnou díky specifickému malířskému stylu, kdy svým postavám malovala abnormálně obrovské oči. „Oči jsou oknem do duše“, tvrdila a rychle sbírala příznivce, které pohled na velké oči plné smutku a bolesti zasáhl.

Motivu dodává na síle fakt, že se událost doopravdy stala. Ačkoliv jsou Big Eyes žánrově životopisné drama, divák rozhodně nesedí napnutý jak struna, nýbrž postupně zpracovává po sobě následující události a říká si, že se to zcela logicky všechno mohlo stát, ale že by se to dalo zkrátit, alespoň o půl hodiny. Snímek je totiž dost utahaný, chvílema fádní a poté, co je jasné, kam linie příběhu směřuje, už se vlastně zase tak nic moc nestane. Nicméně je divák obeznámen s důležitostí marketingu v uměleckém světě, jeho roli a také jeho dopadu, protože i film nás přesvědčuje o tom, že správně užitý a zacílený marketing je klíčem k úspěchu.

Ještě jedna věc by měla být zmíněna – poselství, které nenápadně na diváka působí během a na konci se to jen potvrdí – lhát se nemá. Všechny lži, které tu zazní, jsou následně odhaleny a konfrontovány, a ať už se snaží hlavní hrdinové jakkoliv, nakonec pravda vždy vyplave na povrch. Mohlo by to být považováno za nepsané sdělení celého snímku.

Big Eyes by se daly doporučit jako ideální film po těžkém dni, který s rádoby lehkostí pohádky představí životní příběh relativně neznámé americké malířky, jež se stala obětí jednoho z největších podvodů, jaké umělecký svět pamatuje.
 
 

Lež má krátké nohy.

Oči jsou oknem do duše.

Film ukáže, i jak důležitý je marketing v uměleckém světě.