Ghoul – recenze

Ghoul, nový český temný thriller, kombinace hraného filmu a dokumentu, můžeme nazvat netradičním dílem hororového subžánru found footage, který u nás nemá obdoby.
 
 
 
Povídá se, že: „Diváci odešli z kina“, a ne kvůli tomu, že by se objevila další plytká blbost, ale protože se báli, to ukazuje, že i čeští režiséři mají na to vydat se na hororovou cestu. Se strachem se v české tvorbě setkáváme zřídka, a s temným žánrem ještě méně. Proto se dá dohadovat, že Petr Jákl, režisér filmu, musel počítat se značnou kritikou, o kterou si tento počin, pro svou ojedinělost, sám koleduje. Můžeme říci, že se s formátem Jákl vyrovnal statečně, ale když se na konečný výsledek podíváme podrobněji, zjistíme, že nepřinesl nic nového. Obsahuje všechny prvky, které má, vyprávěcí linie je pochopitelná a zajímavá, bojíme se a držíme souseda za ruku, ale všechno, co se ve snímku stane, jakoby tu už bylo. Jakoby byl film slátaninou dalších, a přestože natočen jinak, tak i ta forma už je pro diváka známá firma.

Ghoul je starodávné označení pro démona, které pochází z arabské mytologie. Ghoul je starodávné označení pro démona, které pochází z arabské mytologie. Tento démon se podle nich vyskytuje poblíž smrti a živí se lidským masem. V ukrajinské historii můžeme narazit na sériového vraha Andreje Čikatila, který se údajně narodil v dobách velkého ukrajinského hladomoru a následkem traumatu z dětství zešílel, ovládla ho posedlost zabíjet lidi a pak je jíst.

Na scéně se objevují tři američtí studenti (Jennifer Armour, Jeremy Isabella, Paul S. Tracey) kteří se za peníze otce jednoho z nich vydávají na misi na Ukrajinu natočit dokument o Borisovi, který se údajně přiznal ke kanibalismu a je ochoten o tom otevřeně mluvit. A tak tu máme skupinku „průzkumníků“, kteří se vydávají do místa, kde Boris údajně žil a zabil svého přítele, jehož ostatky se nikdy nenašly. Nutno zmínit, že Ghoul má i duchařskou rovinu a nejde tedy o brutálně krvavou zápletku, i když nějakou dávku otrlosti si dílo prostě žádá.

Smutnou pravdou je, že po zhlédnutí si prostě musíte říci: „Na Česko dobrý.“ Zároveň to ale vypovídá nechtěnou omezenost a automatické odsouzení neobvyklého žánru i jeho zpracování. Kdo viděl Záhadu Blair Witch, tak už ví, jak dokážou do děje vtáhnout rozeklané záběry z ručních kamer, a co jiného by mělo doplňovat klasické záběry ve snímku o natáčení dokumentárního filmu..? Navíc jsou doplněny prostřihy z originálních záběrů týkajících se Andreje Čikatila, což celkovému dojmu dodává na autentičnosti. Co by se ale dalo vytknout, jsou laciné „lekací“ scény, o kterých tu rozhodně není nouze. Navíc zvukařům rozhodně patří pochvala za dobře odvedenou práci, a tak nás čas od času scéna doplněna vymasterovaným zvukem zvedne ze židle.

Jedním z producentů je i režisér akčňáku Rychle a zběsile Rob Cohen, a tak se můžeme pyšnit tím, že snímek má naplánovanou distribuci i v Americe. Všechny hlavní postavy ztvárnili američtí herci, kteří ale ještě nejsou zapsáni v povědomí veřejnosti – což na hereckých výkonech nijak neubírá, a tak snímek působí více realisticky a divák se s hrdiny lépe ztotožní. Jazykem filmu je logicky angličtina spolu s ukrajinštinou a vznikal pod utajením, a jak tomu není zvykem, veřejnost ani filmový svět vůbec nevěděl, že se něco děje. Navíc je k vidění i v 3D formátu, což je u nás zcela raritní. Použití 3D techniky je ve spojení s „temným dokumentárním thrillerem“ dosti neobvyklou, a dalo by se říci, že až zbytečnou.

Ghoul stojí za vidění už jen proto, že posouvá českou tvorbu kupředu a otevírá prostor dalším filmařům zakusit neznámé vody netradičních žánrů.
 
 

 Kromě klasických záběrů jsou zahrnuty i syrové záběry z dokumentárních kamer

Film má i silnou ezoterickou stránku.

Autenticitu Ukrajiny jen podtrhuje fakt, že je snímek natočen na motivy skutečných události.