Zabijáci / Fasandræberne – recenze

Atmosféra dánského snímku je stejně mrazivá jako činy pachatelů.
 
 
 
Vyšetřovatelé policejního Oddělení Q, Carl (Nikolaj Lie Kaas) a Asad (Fares Fares), řeší v dánském thrilleru další odložený případ. Jedná se o dvacet let starou dvojnásobnou vraždu. Tenkrát za ni byl odsouzen problémový mladík, ale něco tu nesedí. Jak si mohl dovolit nejlepšího právníka? Kdo stojí za dalšími zločiny v okolí? A co tajemné tísňové volání? Příběh volně navazuje na Ženu v kleci, kde jsme již poznali hlavní hrdiny, a můžeme se těšit i na další filmová zpracování populárních detektivek Jussiho Adler-Olsena. Tentokrát nás čeká mnohem více postav i komplikovanější děj, atmosféra však zůstává stejně temná a mrazivá.

Na začátku příběhu se policistům dostane do rukou krabice plná zmatených a možná bezvýznamných poznámek zoufalého otce zavražděných dětí. Brzy však nachází v případu trhliny a na odhalení pachatelů nepotřebují moc času. Jedná se bohužel o významná jména dánské smetánky. K usvědčení prominentních vrahů chybí důkazy i důležitý svědek, žena zvaná Kimmie, která jakoby se do země propadla. O to pravděpodobnější je, že bude právě ona klíčem k řešení.

Z hlavních hrdinů už je správná sehraná dvojka nerozlučných parťáků, a tak se Carl chová o něco méně asociálně a podivínsky. Jeho postava tentokrát působí přirozeněji, i když stále bojuje s vnitřními démony, a jako obvykle se nechá svou prací naprosto strhnout. Užírá ho frustrace z nedosažitelnosti bohatých pachatelů, které chrání jejich moc a vlivní přátelé.

Asad je stále sympatický drsňák i vtipálek v jednom, svými bezprostředními reakcemi příběh odlehčuje. Záporáci jsou celkem nepřekvapiví – uhlazení a slizcí. Na hrdinku Kimmie si názor vytváříme poměrně složitě, nejdřív poznáváme její bezcitné činy a teprve pomalu zjišťujeme, co ji přivedlo na okraj společnosti.

Samozřejmostí je typická temná atmosféra specifická pro severské filmy.Samozřejmostí je typická temná atmosféra specifická pro severské filmy, a dánština je pro ucho zvyklé na angličtinu příjemným osvěžením. Kamera se nebojí surových záběrů, ale nevyobrazuje násilí za každou cenu při jakékoli příležitosti. Při závěrečných titulcích zní působivá hudba, ale při sledování děje si ji moc neužijeme.

Zabijáci jsou sice poměrně napínaví, ale úplně jinak než předešlý díl. Delší stopáž tento rozdíl ještě prohlubuje. Snímek Žena v kleci často zobrazoval utrpení unesené hrdinky, divák ji mohl litovat, vytvořil si k ní poutu. Zde chybí větší propojenost s oběťmi, vzhledem k jejich velkému počtu nemá film prostor tolik vykreslit jejich osud, a tak je náš vztah k nim o něco lhostejnější.

Ovšem zajímavějším prvkem snímku jsou změny prostředí a skoky v čase. V jednu chvíli jsme mezi prominentními studenty soukromého internátu, brzy nato v drogovém doupěti mezi bezdomovci, nebo v luxusní vile, jejíž sterilní interiér kontrastuje s rukama špinavýma od krve jejího majitele. Ačkoli známe pachatele zločinů, všechny jejich činy a motivy jednání se odkrývají postupně. Bohužel už to není dostatečnou výzvou, která by nás udržela pořádně napnuté. Uvidíme, co nám přinese další díl.

Oproti předchozímu dílu si film Zabijáci více pohrává s psychologií postav, jednání hrdinů je přirozenější a logičtější.  Děj je komplikovaný a bohatý na zvraty, jenže v nás nevzbudí tolik zájmu o oběti a pachatele už dávno známe. Pro fandy severských detektivek skvělé, jinak nás nechá spíše chladné. Díky příběhu však stále stojí za vidění.
 
 

Kéž by ti mladí radši seděli u počítače…

Když vás dostihne minulost, většinou to není příjemné.

„Nepůjdeme domů, dokud nezjistíme, kdo snědl tu pizzu!“