Pride – recenze

Dramatická jízda v autobuse plném skvělých herců a decentního humoru.
 
 
 
S blížícím se dalším ročníkem Gay Pride míří do kin snímek natočený podle skutečných událostí z Anglie roku 1984. Železná lady Margaret Thatcherová v té době vládne tak silnou rukou, že rodiny stávkujících horníků nemají co jíst a hledají podporu, kde se dá. Jsou ovšem poněkud zaskočeni, když se z jedné aktivistické skupiny, která na ně vybírá peníze, vyklube GLSM neboli Gayové a lesbičky podporují horníky.

Zástupce hornických odborů (Paddy Considine), který se s nimi přijede do Londýna seznámit, ale necouvne a najde dokonce tolik odvahy, aby jim na pódiu v jednom místním gay baru poděkoval. Aktivisté vybírají pro horníky dál a víc a jako nejlepší podpůrná skupina jsou pozváni na oslavu přímo do malé walleské vesnice. Tím ale na cestu za porozuměním teprve vykračujeme, protože některým místním leze mráz po zádech už jen z představy, že by jim měli podat ruku.

Výjimečný příběh o solidaritě mezi lidmi.Výjimečný příběh o solidaritě mezi lidmi a sbližování dvou odlišných komunit režíroval Matthew Warchus, oceňovaný především za režii divadelních her. Na filmovém kontě má pouze ne příliš úspěšného Milionáře z roku 1999, ale to nás nemusí odrazovat. Pride je podařená podívaná, jež bez zbytečného patosu nahlíží na problematiku porozumění a respektu mezi lidmi. Navíc nás v ní potěší známé herecké tváře (charismatický Bill Nighy, Harrym Potterem proslavená Imelda Staunton nebo hvězda svérázného amerického seriálu Misfits Joseph Gilgun ad.).

Ačkoli filmové plakáty zvoucí na „komedii/drama“ vypadají trochu jako upoutávka na bláznivou komedii pro náctileté, drama za lomítkem je oprávněné. Téma je ve své podstatě velmi vážné a příběh sleduje i daleko tragičtější momenty než jen vesničany pohlížející na gaye a lesby skrz prsty (např. úmrtí na AIDS nebo vyhoštění z rodiny). Humorné situace jsou vystavěny citlivě a jemně. Sečteno a podtrženo, Pride stojí za podívání z mnoha důvodů, mezi něž patří také vynikající herecký výkon talentovaného Bena Schnetzera coby hlavního gaye-aktivisty.
 
 

„No, víte… my jsme ten váš název v telefonu neslyšeli úplně dobře…“

Gay, negay, tanec na ženy prostě funguje vždycky.

Když dámy objevují dosud nepoznané…