RYTMUS sídliskový sen – recenze

Patrik Vrbovský, je kluk ze „sídláku“, který postavil svou kariéru na tom, že se veřejně nebál přiznat, že je cikán. Jo, a taky je rapper.
 
 
 
Staří ostřílení příznivci hip-hopu jej jistě pamatují už z dob slávy hudební rapperské dvojce Kontrafakt, ti mladší ho pravděpodobně znají pod pseudonymem Rytmus, a ti, kteří hiphopu příliš neholdují, snad jako přítele Dary Rollins. Na československé hudební scéně se pohybuje již více než 15 let.

Na natočení dokumentu, a ještě ho nazvat časosběrným, je však docela brzo. Když na tiskové konferenci režisér Miro Drobný v nepřítomnosti Rytmuse (který uvízl v koloně a poslal MMS s fotkou zácpy) prohlásí, že za osm let příprav dokumentu se s Patrikem neskamarádil a nevypadá to, že do budoucna by se stali přáteli, řeknete si, že je něco špatně. Neměl by dokumentární režisér působit tak trochu jako psycholog? Vcítit se do hlavní postavy, situace, a tu podat divákovi co nejobjektivněji? Zdá se, jakoby se režisér zasekl na modelu nutného konfliktu a „reálných“ situací, které dokument „musí“ obsahovat, a tak se jim rozhodl vyjít vstříc. Až moc.

Filmový štáb mu bez jeho vědomí vlezl do pokoje, kde vyrostl a zrovna spal.Čím víc se dokument rozleží v žaludku, tím více přemýšlíte, že tak to vůbec být nemuselo. Navíc v Patrikův prospěch jistě nenahrál ani fakt, že někdy v průběhu natáčení vše pozastavil, a odmítl nadále spolupracovat. Filmový štáb mu totiž bez jeho vědomí vlezl do pokoje, kde vyrostl a zrovna spal, a jeho budíček nepatřil ten den zrovna k růžovým. Navíc celá tato scéna, kdy se Rytmus opravdu vyleká způsobem, který až zamrazí, je několikrát střihnuta v opakování.

Tohle však není jediná „podpásovka“, která se v průběhu natáčení Patrikovi přihodila, a i přestože nakonec sám uznal sílu skrytých kamer, jejichž záběry vykonstruovaně vážně nepůsobí, dokument postrádá lidskou linku Patrika Vrbovského. Jaký je to tedy člověk? To z dokumentu nezjistíte.

Ať už je Rytmus jakýkoliv, v pozadí jeho osoby dozajista je zajímavý příběh, který by asi mohl „chytit za srdíčko“, avšak v případě, že by se sám otevřel. A to se tady nestalo.
 
 

Každý správný dokument „musí“ ukázat emoce…

Jaký je Rytmus člověk? To se z dokumentu těžko dozvíte..

Je to však člověk, co to vlastním úsilím dotáhl dál, než většina sousedů ze sídláku.