Kobry a užovky – recenze

Skvělé dialogy, propracované postavy a úporná snaha vymanit se z průměrnosti života.
 
 
 
Příběh dvou bratrů, kteří moc štěstí nepobrali. Ušmudlaný chudý byt s opilou matkou (Jana Šulcová) sledující AZ kvíz ostatně není nejlepší zázemí pro rozvoj úspěšné osobnosti. Starší Užovka (Matěj Hádek) má alespoň práci, i když mizernou, a své životní neúspěchy topí „jen“ v alkoholu. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) to dotáhl k závislosti na drogách, okolo které se točí celý jeho svět. Je ve stavu, který v nás vzbuzuje tušení, že mu už není pomoci.

Užovka se shodou okolností nachomýtne k podnikatelské příležitosti, která mu změní život. Vlastní obchod se začne rozvíjet, ale úspěch začne formovat (nebo odkrývat?) jeho povahu i vztahy úplně novým směrem. Nově získané štěstí si rozhodně nechce nechat vzít, i když cena za něj může být vysoká, nejen pro Užovku. Čím víc má, tím víc může také ztratit, tudíž mu dochází trpělivost a ohleduplnost nad bratrovými excesy.

I když jsou Kobra a Užovka tak rozdílní, vlastně je jejich chování motivováno stejnými pohnutkami: chtějí být šťastní. Kobra díky drogám, kvůli kterým klidně ubližuje svým blízkým. A ačkoli si Užovka myslí, že je „někdo lepší“, ve finále se chová stejně, jen je to méně nápadné.
Velké štěstí filmu je obsazení skutečných bratrů.Velké štěstí filmu je obsazení skutečných bratrů. Můžeme jen obdivovat, kolik talentu se najde v jedné rodině. A samozřejmě mezi nimi funguje uvěřitelné pouto, kterým se bez váhání necháme vtáhnout do příběhu. Víc nás asi přece jen strhne Kryštof Hádek, protože jeho trhané pohyby a roztržité jednání narkomana je trochu výraznější než „normální“ role Matěje Hádka, jehož výkon musí být minimalističtější. Nic to ovšem neubírá jeho kvalitám.

Skvěle vystihnutá i ztvárněná je také postava babičky (přesvědčivá Věra Kubánková), která žije ve svém klidném, naivním světě, moderní televizi ozdobí krajkou, každou návštěvu chce vykrmovat, a nezapomene jí nabídnout nápoj v oblíbeném hrníčku. A samozřejmě se zastává obou svých vnuků.

Režie Jana Prušinovského je vyvážená, každé situaci i postavě je věnováno tolik času, abychom ji pochopili, ale ne tolik, aby snímek ztratil spád. I když film neubíhá splašeným tempem, pořád se něco děje. Nevnucuje nám žádné závěry, prostě nám situace naservíruje, a my už si na ně uděláme názor sami.

Příběh dvou excelentně zahraných bratrů se odehrává v rámci jejich všedních dnů na menším městě, s vlastními tragédiemi a problémy. A i v takto prostém prostředí narazíme na mrazivé momenty. Skvěle odvyprávěné a obsazené gradující drama nám nadhodí nejedno téma k zamyšlení.
 
 

Kdo by nechtěl žít lepší život?

… ale co když vám to pořád někdo kazí?

Možná bude potřeba s tím něco udělat.