Hledá se Dory / Finding Dory – recenze

Fanoušci Nema, rychle do kina!
 
 
 
Znovu se díky Pixaru vydáváme do mořských hlubin, abychom sledovali dobrodružství upovídaných rybek. Malý Nemo je tentokrát upozaděn a hlavní hvězdou je zapomnětlivá Dory. Ta se začne rozpomínat na své dětství, kdy byla rozkošným okatým stvořením s milujícími rodiči. Bohužel se jim ztratila, a pak jí vypadlo z paměti, že vůbec nějakou rodinu má. Rozhodne se tedy absolvovat dlouhou cestu přes oceán, aby mámu a tátu našla, a Nemo s Marlinem samozřejmě plují s ní, aby jí po cestě zase nevypadlo z hlavy, co vlastně hledá.

Dory se sice vynořují vzpomínky, ale jen pomalu, a ne úplně spolehlivě.Dory se sice vynořují vzpomínky, ale jen pomalu, a ne úplně spolehlivě. Opět se příběh rozděluje na dvě linie, sledujeme chvíli její pátrání po rodičích, další moment zase Marlina s Nemem, kteří se pokouší najít svou modrou kamarádku, protože se jim ztratila. Všichni ale poznávají nové přátele ze zvířecího světa. Zapšklý chobotničák Hank je nejspíš nejvýraznější novou postavou, protože není veskrze pozitivní, a projde největším vývojem.

Nechybí samozřejmě nějaké to poselství pro malé diváky. Třeba že i když má člověk (či ryba) nějaký ten hendikep, třeba problémy s „krátkoblbou“ pamětí, poradí si a najde v životě vlastní cestu. Že přátelé jsou naše druhá rodina, neměli bychom na ně být oškliví, a někdy neuškodí se na věc podívat z jejich pohledu.

U žádného druhého dílu se neubráníme srovnání, zvláště, pokud byl původní film natolik úspěšný. Třináct let si dávali tvůrci načas, aby divákům přinesli opět skvělou podívanou. V tomto případě se nejedná o úplně nejzdařilejší pokračování, není zde moc zapamatovatelných scén, a Hledá se Nemo byl snímkem různorodějším a vtipnějším. Jde ale o pěkný příběh, navíc s příjemným dabingem, ke kterému se zábavným způsobem připojil i Marek Eben. Hlavní postavy obstarává v češtině opět Barbora Munzarová, Ivan Trojan, mezi novými Jaromír Meduna, Michal Dlouhý či Ladislav Cigánek.

Každá „dvojka“ se chtě, nechtě srovnává s předchozím dílem. Dory už není tak vtipná, jako když byla pouze vedlejší postavou. Je to ale přece jen pohádka, ne hollywoodský akční trhák, takže není nutné to s kritikou přehánět. Na tento snímek možná časem zapomeneme, ale za jedno podívání určitě stojí.
 
 

„Vyměním rodiče za cedulku!“

Opět se poučíme o přátelství.

… a okouzlí nás animace vybroušená k dokonalosti.