Tohle je náš svět / Captain Fantastic – recenze

Umějí přežít v drsné přírodě, ale co si počnou ve skutečném světě?
 
 
 
Příběh o rodině, vztazích mezi rodiči a dětmi, o ztrátě matky a životě po tom. Témata, která obvykle zaručují divácký úspěch, tentokrát ale trochu jinak. O odlišné rodině, jiném životě – přesto plné pravdy. V kombinaci s laskavým humorem, emocionální hudbou Sigur Rós a charismatickým Vigem Mortensenem tvoří Tohle je náš svět dohromady zvláštní snímek, který vyvolá protichůdné emoce, donutí se zamyslet nad vlastním životem a zůstane v člověku ještě dlouho po odchodu z kinosálu.

Šokuje už začátek, v téměř pohádkovém lese sledujeme, jak maskovaný chlapec uloví zvíře, načež k němu přichází zbytek jeho rodiny. Všichni začernění, s listy ve vlasech pozorují, jak jejich otec vítá jejich bratra ve světě dospělých, dává mu kousnout do krvavého syrového masa. Tím syrovost sice končí, je ale jasné, že máme co do činění s pozoruhodnou rodinou.

Ben se svou ženou Leslie vychovávají šest dětí daleko od civilizace v divokém lese.Ben (Vigo Mortensen) se svou ženou Leslie vychovávají šest dětí daleko od civilizace v divokém lese. Nakupují jen nezbytné věci, co se dá, si pěstují a uloví. Děti nechodí do školy, ale čtou nepřeberné množství knih, učí se analyticky myslet a formují si názory od malička. Každý den cvičí, trénují sebeobranu nebo lov, mají rozvrh práce. Místo Vánoc slaví narozeniny současného filozofa Noama Chomského. Celý jejich život působí jako nikdy nekončící dobře organizovaný letní skautský tábor. Dokud Leslie neumírá a celá rodina se rozhodne cestovat na pohřeb do jejího rodiště, kde se o Leslie starali její rodiče. Kteří však alternativní život Benovy rodiny neschvalují a viní jej z Lesliiny smrti. Jak dopadne střet dětí, které jsou chytřejší, silnější a vyspělejší než jejich vrstevníci, s těmi, kteří hrají počítačové hry, mají chytré telefony a rodiče je přede vším chrání?

Ačkoliv ve filmu vystupuje víc žen a dívek, výrazně vyčnívají mužské postavy. Kromě „vůdce smečky“ Bena a zuřivého Lesliina otce, který chce děti do své péče (představitel americké snobské společnosti nesmí chybět ani v tak nekonvenčním filmu jako Tohle je náš svět), jsou to revoltující Rellian (Nicholas Hamilton) a po vysoké škole toužící Bodevan (George MacKay). Oba přemýšlejí o tom, jaké by to bylo žít normálně, mezi lidmi a stávají se nositelem střetu, který děj a celou rodinu posune dál.

Po celou dobu se divák může cítit rozpolceně, v Tohle je nás svět si nenajde svého hrdinu, stranu, na kterou by se přidal a ztotožnil se s ní, což může být nekomfortní. Situace, kdy devítiletá Zaja opakovaně krade nůž a potají si kuchá zajíce, dokud nedostane svůj vlastní, přijde ještě asi úsměvná všem.  Nad tím, jak celá rodina odnese ze hřbitova zemřelou mámu, aby ji společně spálila na hromadě dřeva, už se ale smát bojíme. Přitom jde o jednu z nejemotivnějších a nejosobnějších scén. Bez obalu a naze (občas doslova) nám tvůrci ukazují, že žijeme ve společnosti, která má přísně stanovená pravidla. Ale kde je ta hranice?

Tohle je náš svět má ambice stát se světem ostatních, snímek si získal i diváky a kritiky na festivalech v Sundance a Cannes, odkud si Matt Ross odvezl cenu za nejlepší režii. Není proto divu, že si jej organizátoři karlovarského festivalu vybrali do trojice divácky atraktivnějších filmů, které v rámci projektu Vary ve vašem kině zpřístupní divákům v celé republice bezprostředně po skončení festivalu. Rosse přitom známe spíš jako herce, představil se třeba ve filmu Letec, nebo v seriálech American Horror Story a Sběratelé kostí. Tohle je náš svět je teprve jeho druhý režijní počin. A když pomineme pár nesmyslných motivů, podařilo se mu převést na plátno velmi citlivý snímek.
 
 

…odpoledne lekce hudby a povinná četba.

A teď mise Zachránit mámu.