Líná zátoka / Ma Loute – recenze

Záhadný případ mizejících lidí v maloměstě, jehož občané jsou jeden divnější než druhý, co zvláštního se tu může přihodit?
 
 
 
Je léto roku 1910 a inspektor Machin se se svým pomocníkem Malfoyem snaží vyřešit řadu záhadných zmizení ve městečku u řeky Slack na Opálovém pobřeží. Jako na zavolanou přijíždí na pobřeží dekadentní rodinka Van Peteghem, kteří zde tráví každým rokem léto ve své prázdninové vile, ze které mají ten nejlepší výhled na celé okolí. Na druhé straně zátoky bydlí rodina Brufortových, která je poseta záhadami. Jak narůstá počet zmizelých a případ se stává čím dál tím víc podivuhodnějším, tak se zvyšuje i trápení inspektora Machina. Zároveň vzniká milostný vztah mezi Ma Loute, nejstarším synem Brufortových a Billie z rodiny Van Peteghemových. Po mnoha absurdních situacích se dostavuje ještě absurdnější konec.

Líná zátoka režiséra Bruno Dumonta má představovat absurdní komedii a detektivku v jednom.Líná zátoka režiséra Bruno Dumonta má představovat absurdní komedii a detektivku v jednom. Dumont už ukázal, že točení komedií mu jde, když okouzlil publikum před dvěma lety minisérií Malej Quinquin. Tentokráte se pokusil experimentovat, a moc se mu to nepovedlo.

Hlavní herecké role zaujali herci Fabrice Luchini jako patriarcha rodiny Van Peteghem, Juliette Binoche jako jeho sestra a Valeria Bruni Tedeschi jako jeho sestřenice a manželka v jednom. V neméně důležitých rolích se pak objevily nové tváře Brandon Lavieville jako Ma Loute a Raph jako Billie. Zajímavým rysem snímku je charakterizace jednotlivých postav. Každý jedinec tu trpí nějakou zvláštností, každý je v něčem odlišný od ostatních. Ať už jde o mladého kluka převlékajícího se za děvče, nafukujícího se policistu, lidožravou rodinku, létající lidi nebo zvrhlé rodinné vztahy, každá postava je svým potrhlým způsobem unikátní. A to dodává na už tak dost praštěné atmosféře filmu.

Příběh tak divný a absurdní, až to není vtipné, je zdánlivě bez pointy. Dvouhodinový snímek se zdá být až příliš dlouhým. Kdyby se zkrátil třeba na polovinu, určitě by mu to prospělo, vypustily by se nepotřebné a vleklé pasáže, děj by byl svižnější a vše by se urychlilo. Jednoduše řečeno, nebylo by to tak zdlouhavé a místy až nudné.

Co se režisérovi ovšem ohromně povedlo, bylo vykreslení atmosféry prvního desetiletí 20. století. Bezstarostný život před válkou a svět úplně jiný, než dnes. Snímek také předvádí nádhernou přírodu, krajinu a pobřeží, jaké má jen Francie. Záběry na azurové pláže nás přesvědčí, že Francie je opravdu jednou z nejkrásnějších zemí světa.

Nejsvětlejším bodem celé této absurdity je herecký koncert Juliette Binoche, která zase jednou předvedla, že je skvělá herečka, která dokáže zachránit i ten nejabsurdnější a nejdivnější snímek.  Je pravda, že francouzské komedie mají dobrou pověst a francouzský humor je celosvětově uznávaný, tentokrát se ovšem hodí použít známé rčení, že výjimka potvrzuje pravidlo. Koneckonců, možná je potřeba brát to celé s nadhledem a nehledat v tom nic zásadního, protože to tam ani není možné najít.
 
 

Zabráněná láska?

Na stopě zločinu

Proboha chyťte ho, než odletí!