Chronic – recenze

Velmi realistická sonda do života ošetřovatele.

 
 
 
V Cannes oceněný snímek Michela Franca rozhodně není k odreagování. Pojednává o smrti, ceně lidského života i smyslu sebeobětování. David, výborně ztvárněný Timem Rothem, se stará o svou ženu v paliativním stadiu AIDS. Když zemře, rozhodne se v práci pečovatele pokračovat. Díky své vlastní zkušenosti je schopen vnímat pocity a potřeby svých pacientů s mnohem větší empatií, než jeho kolegové. Pouto mezi Davidem a jeho svěřenci bývá leckdy silnější než s jejich rodinami, které nedovedou nést břímě nemocného příbuzného.

Dlouhými záběry sledujeme dny muže, který našel nový smysl života v pomoci druhým.Už z povahy filmu, je celá 92 minutová stopáž prostoupena lehce ponurou atmosférou. Dlouhými záběry sledujeme dny muže, který našel nový smysl života v pomoci druhým. Vypořádává se tak se svou vlastní ztrátou. Kromě tohoto silného motivu, tento snímek, nabourává i jistá tabu, neboť ne vždy je nejlepší zájem a přání nemocného v souladu se současnou lékařskou etikou.

Tak jako tak, tématu nic nepřidává ani neubírá, nesnaží se zbytečně konstruovat a je to dobře, víc ani není potřeba. Je to chladně realistická sonda do života ošetřovatele, do oblasti na prahu života a smrti, kam se dobrovolně denně vydává. Vyvolává emoce a otázky. Přesto působí poněkud zdlouhavě, táhlé záběry s absencí jakékoliv dramatičnosti jsou sice autentické, zároveň se však rychle přejí.

Pokud je ve filmu něco překvapivého, pak je to konec. Je buď naprosto zbytečně šokující, nebo naopak velmi adekvátní. Záleží na tom, jak divák chápe hlavní postavu a její myšlenkové pochody. Jestli v práci s těžce nemocnými najde cestu, nebo naopak bezvýchodnost bytí.

Kvalitní obsazení, silné téma a ryzí autentičnost dělají z filmu Chronic složitý kousek, u kterého si spíš než cokoliv jiného uvědomíme pomíjivost lidského života. Není zábavný ani příliš dramatický, naopak místy zdlouhavý, opravdový.
 
 

David pečuje o svou těžce nemocnou ženu…

 
 

Díky svým zkušenostem dovede navázat s pacienty mnohem hlubší vztah.

 
 

Práce na pokraji života a smrti není pro psychiku zrovna med.

 
 

75%

Chronic

Je to chladně realistická sonda do života ošetřovatele, do oblasti na prahu života a smrti, kam se dobrovolně denně vydává. Vyvolává emoce a otázky. Přesto působí poněkud zdlouhavě, táhlé záběry s absencí jakékoliv dramatičnosti jsou sice autentické, zároveň se však rychle přejí.

• Hodnocení