Deník Bridget Jonesové / Bridget Jones’s Diary – recenze

Komedie z roku 2001 je v rámci žánru romantické komedie takřka legendou, a zaslouženě.
 
 
 
Vezmeme to pěkně od začátku. Bridget (Renée Zellweger) nemá moc zajímavou práci, není spokojená se svou váhou, pije a kouří, neumí vařit, zamilovává se do hulvátů, kterým věří jejich historky, a má nevídaný talent na trapasy. S takovou hrdinkou se dokáže ztotožnit každá normální žena. Je až roztomile zmatená a nejistá, čehož využívá Daniel Cleaver (Hugh Grant), její šéf. Ten by mohl mít skoro kteroukoli ženu, ale když jeho ego zrovna není ve formě, pohrává si s Bridget. A bude trvat ještě hodnou chvíli, než jí dojde, že by neměla zatracovat muže se sobem na svetru. V tom jí snad pomůže její deník se seznamem novoročních předsevzetí.

Někdy je tak nemožná, že ji prostě musíme milovat.Podstata příběhu je vlastně prostá. Vypráví o ženě, která se neustále snaží nějak změnit, místo aby hledala někoho, kdo ji bude mít rád prostě takovou, jaká skutečně je. Což je logické, když nám média diktují, že se máme měnit: být hubenější, zdravější a úspěšnější. Bridget je ale navíc velice reálná postava, která má obyčejný život a většina problémů se odehrává v její hlavě. I když se jí celkem daří, je soběstačná a má hodné rodiče, neustále na sobě vidí chyby a řeší spoustu věcí. Snaží se udělat dojem a působit chytře, i když ji zajímají běžné věci a ne zrovna situace v Čečensku. Střídají se u ní fáze, kdy se vzdělává, zběsile cvičí, odolává svým zlozvykům, a pak momenty, kdy se cpe vším po ruce u smutných filmů, nebo si opilá střihne duet se Celine Dion u sebe v obýváku. Někdy je tak nemožná, že ji prostě musíme milovat.

Dalším velkým plusem jsou pánové. Britští idolové své doby, Hugh Grant a Colin Firth (zdánlivě nadutý suchar Mark), jsou pro tyto role jako zrození. Grantovi více sedne postava krasavce, který se stará jen o svůj blahobyt, a Markův charakter se zase rozvíjí pomalu, postupně. Není tak nápadný, výřečný a okouzlující, ale ve finále si nás získá mnohem víc, a Firth tuhle roli má zmáknutou prostě na jedničku. Postavy rodičů zase rozvíjí náhled na lásku ve zralejším věku, že si nikdy nemůžete být ničím jisti, a že zamilovanost z vás může udělat hlupáka v každé životní fázi. A ani postavy Bridgetiných nejlepších přátel nejsou rozhodně jen do počtu.

Snímek nezklame ani příznivce knižní předlohy, ostatně na scénář si dohlédla sama Helen Fielding. Zdařile kličkuje mezi romantikou a komickými scénami. Bridgetiny představy, myšlenky a modrá polévka se staly pro mnoho žen univerzálním lékem na špatnou náladu a splín. Díky stopáži 93 minut se pořád něco děje, děj skoro nikdy neztratí šťávu.

Pro ženy je zhlédnutí této komedie takřka nutností pro přežití v dnešní době, pro pány je to zábava s otazníkem. Přece jen jde o romantiku, a dilemata filmu jsou “babské problémy”. Přesto se můžete nasmát. Jestli ale víte, že to prostě není vaše krevní skupina, navrhněte své drahé polovičce, ať si radši udělá pyžamovou párty s kamarádkami a lahví Chardonnay. A určitě neodmítne.

Pro běžnou ženu není skutečným idolem Heidi Klum nebo Kim Kardashian, ale prostořeká Bridget, která navzdory velkému zadku a spoustě zlozvyků získá životní lásku. U tohoto snímku se může pobavit i pánské publikum, otázkou je, zda je ochotné to připustit. S Bridget je zábava, postavy jsou realistické, obyčejné, ne černobílé, role jsou skvěle obsazené i zahrané, k tomu trefný soundtrack, a vtipy vás budou bavit znovu a znovu.
 
 

I takto může vypadat program na páteční večer filmové hrdinky.

Jaké máš dnes kalhotky?

Pohled zamilované ženy, když do místnosti vstoupí její tajná láska.