2012 – recenze

Pohádka o konci světa.
 
 
Pro začátek je důležité si uvědomit, co je od filmu očekáváno. Pokud hledáte hluboké myšlenky, propracované dialogy a děj filmu, budete zklamáni. Pokud hledáte trikovou jízdu, najdete ji.

Ve filmu se neustále střídají tři linie: destrukce, prchající rodina a zmatení vládní hodnostáři. Vládní úředníci a hodnostáři se chovají tak, jak každý předpokládá. Nechtějí nikomu nic říci, potají kují plány a peníze jsou až na prvním místě.

Pasáže, které si říkají „děj filmu“, jsou bohužel neoriginální a prvoplánové. Chudá, rozvedená americká rodina čítající exmanžela, manžela s manželkou a dvě děti, Vám nijak k srdci nepřiroste. Že mají více štěstí než rozumu, asi nikoho nezaskočí. Stejně jako není překvapivé, že se na archu nějak dostanou. V ten moment, pokud si do této doby nějaké Vaše sympatie získali, je zase ztrácí. Druhou rodinkou (tou zápornou) je ruský miliardář s dětmi a milenkou. Ta je rozhodně povedenější než ta americká a zábavnější.

Destruktivní scény jsou hodně povedené, tvůrci si s nimi doslova vyhráli. Vzhledem k tomu, že tento film nelze považovat za nic víc než trikovou podívanou (což taky je), koketovala jsem s představou, jak by filmu slušely 3D brýle.
 

Tati, není to včelka Mája?

Padá mrakodrap, musím si něco přát.

Víš, že je dneska konec světa?