Normální autistický film – recenze

„Já nejsem odlišný, to jen vy jste všichni příliš stejní.“
 
 
 
Společnost vnímá osoby s Aspergerovým syndromem jako ty přinejmenším zvláštní. Nezasvěcený člověk netuší, jak se k nim má chovat a neumí si představit, co se jim děje v hlavě. Celovečerní dokumentární film Miroslava Janka nabízí fascinující pohled do hlubin autistovy duše a odpovědi na mnoho obávaných otázek. Jak autisté fungují v běžném životě? Co je baví? Uvědomují si vůbec, že nejsou jako ostatní?

Pět mladých účinkujících vpustilo kameru na určitou dobu do svého soukromí. Tmavovlasého Lukáše zajímají filmy a umění, ve své výřečnosti nešetří sarkasmem. Usměvavému Denisovi běhají prsty po klavíru neuvěřitelně hbitě, v minutě vystřihne Beethovena, Vivaldiho i Mozarta. Puberťačka Majda své svérázné názory vyjadřuje pomocí rapu. Dvanáctiletá Marjamka miluje víly, které dokáže krásně nakreslit a popsat plynulou angličtinou. Její mladší bráška Ahmed si zase libuje ve zkoumání vesmíru, jednou by chtěl pracovat v demoliční četě. Každý z nich je unikátní a u každého se handicap projevuje jinak.

Ne všichni můžeme všechno.Profesionální dokumentarista Miroslav Janek (Bitva o život, Občan Havel, Umanutá) si připravil scénář a následně snímek sám zrežíroval a natočil. V devadesáti minutách získá divák poměrně přesnou představu, jak nadané, ale i nevyzpytatelné děti s Aspergerovým syndromem jsou. Lukáš, Denis i Majda si dobře uvědomují svou jinakost a často projevují velmi dospělé názory (jako Denisův výrok: „Ne všichni můžeme všechno.“ nebo Majdina úvaha: „Vůči společnosti jsem já postižená, ale vůči mně je postižená společnost.“). Obecně se autor soustředí na děti, rodiče téměř nezapojuje, aby nenarušili celkový koncept. S výjimkou maminky sourozenců Marjam a Ahmeda. Ta náročnou péči o handicapované ratolesti zvládá obdivuhodně s klidem. Řvát na děti s autismem stejně nemá cenu, zablokují se. Současně poukazuje na pár stereotypů, jako když jí jedna doktorka řekla, ať se nediví, že jsou její děti takové, když je poloviční Súdánka a její manžel Dagestánec.

Děti spojuje postava terapeuta Michala Roškaňuka, který je sám autista a angažuje se v pomoci lidem se stejným osudem. S režisérem Miroslavem Jankem a producentem Janem Macolou na vzniku dokumentu intenzivně spolupracoval a výsledek je díky jejich talentu, ale i ochotě dětí projevit se bez ostychů před kamerou, vydařený. Perfektní střih, střídání detailů a celků a klasické klavírní skladby v podání Denise, které dokážou navodit uklidňující i alarmující náladu vytváří spolu s příběhy protagonistů dokument, který nenudí. Současně nutí k zamyšlení, popř. změně názorů.

Normální autistický film představuje zkrátka zajímavý pohled do každodenního života pěti autistických dětí. Publiku se snaží ukázat, že autisty nemusíme vnímat jako nemocné vyvrhele. Stačí sebrat odvahu a trpělivost k tomu, abychom se mohli dotyčnému tzv. dostat pod kůži, a můžeme být příjemně překvapeni. Dokument navštěvuje jeden festival za druhým (51. MFF Kalovy Vary, Ji.hlava, DOK Leipzig) a těší se velké oblibě. Takové dílo by se mělo vřele doporučit nejen milovníkům dokumentárních filmů, ale každému, kdo si chce rozšířit obzory a bojovat proti stereotypům.
 
 

V sedmnáctileté Majdě vře pubertální vzdor v kombinaci s děsivým pesimismem.

Denis si svou odlišnost uvědomuje, přesto si život užívá.

Marjamka má vlastní svět, ale musí zvládnout i ten reálný.