Inkarnace / Incarnate – recenze

Vymítání trochu jinak: zevnitř.

Po delší době se Aaron Eckhart vrací ve výraznější roli, bohužel v poměrně nevýrazném filmu, na to, že jde o horor. Jeho hrdina, Seth Ember, je poměrně nerudný vozíčkář se sebedestruktivními sklony a zvláštním darem: dokáže vstoupit do myslí lidí, které posedl démon. Tyto oběti jsou udržovány v iluzi snu, kde se jim plní jejich přání. Třeba že budou obklopeni krásnými ženami na nikdy nekončící párty. Ember umí přesvědčit podvědomí těchto lidí, aby se zase vrátili do reality.

On sám není typickým kladným hrdinou, na druhou stranu mu snadno věříme, že při pravidelném boji s démony z vás prostě nemůže být usměvavý optimista. Zvlášť pokud váš „dar“ připravil o život vaše nejbližší… Démon, který je za to zodpovědný, se navíc po letech vrací na scénu, když posedne malého chlapce.
Pomsta je posledním smyslem jeho života.Cameron (David Mazouz) je obyčejný jedenáctiletý kluk, slušně vychovaný, hodný, snažící se být oporou pro svou obětavou matku (Carice van Houten). Manžela opustila, protože Camerona napadl, a ona udělá vše pro to, aby byl její syn v bezpečí. Před čím ho ale uchránit nedokáže, je právě mocný démon, který ovládne jeho tělo. Neví si s ním rady ani zkušení vymítači, a mladé tělo už takový nápor temné síly dlouho nevydrží. Camille (Catalina Sandino Moreno), která má případ na starosti, nezbývá než povolat na pomoc Embera a jeho asistenty, problém je, že on se na případu bude angažovat pouze v případě, že jde právě o démona z jeho minulosti. Pomsta je totiž posledním smyslem jeho života.

Hlavní myšlenka snímku, tedy metoda vymítání zevnitř, v kombinaci s vysněným světem posedlých lidí, je celkem originální nápad. Bohužel je využit celkem minimálně, většinu času stejně trávíme v reálném světě. Strašidelné scény bychom spočítali na prstech jedné ruky, spousta situací je předvídatelná. Démon má být nesmírně mocný, ale žádnou výjimečnou hrůzu v nás nevzbudí. Na začátku snímek vypadá nadějně a svižně, ale pak už zabředá do žánrových klišé.

Nebýt Aarona Eckharta, který svým hereckým umem zachraňuje, co může, snímek by na tom byl ještě výrazně hůř. Nezachrání ale šablonovitost scénáře, a úsměvný dojem z akčního vozíčkáře, který neustále někde jezdí a něco vyřizuje, zatímco jeho zdraví asistenti sedí na místě jako pecky.

Na filmu Inkarnace nejvíc zamrzí nevyužitý potenciál. Máme tu nevěřícího vymítače, který zvládá zkrotit démony s větším přehledem než odborníci z Vatikánu. Snímek se nás ale nesnaží vystrašit, ani uchvátit efektními světy v podvědomí posedlých obětí. Příběh nabízí některé zajímavé a netradiční náměty, ale film je nezvládá plně prodat. Ve finále je tak výsledek bez atmosféry a originality, a i mnohem lacinější horory v nás zanechají hlubší dojem.

Máme tu zimu, čas dělat andělíčky. A když není sníh, tak je dělejte třeba na stropě.

„Hele, tři pizzy za cenu dvou, tak pro ně pošleme třeba Embera na vozíku, co myslíš?“

Některé děti se prostě neumí dělit.