Assassin’s Creed – recenze

Magneto potlačil své schopnosti a inspiroval se Wolverinem.

Dobrodružné sci-fi Assassin’s Creed vzniklo na motivy série historicko-akčních her, které od roku 2007 vydává Ubisoft Entertainment. Základním kamenem her (v současnosti si jich můžeme zahrát již devět) je boj mezi asasíny a templáři, který nikdy nekončí. Jedním z lákadel je, že se hráči podívají do nejrůznějších období historie. V případě celovečerního snímku od režiséra Justina Kurzela to je období španělské inkvizice v 15. století a současnost, tedy rok 2016. Na chvíli se podíváme i do Mexika roku 1986.

Středem všeho je tajné zařízení Abstergo vybavené revoluční technologií Animus. Díky tomuto tajnému vynálezu mohou být v lidské DNA odhaleny genetické vzpomínky a „vyvolený“ se tak může vrátit časem do kůže svého praprapra… předka. Marion Cotillard a Jeremy Irons se tak snaží najít ztracené Jablko Ráje. Tento mocný artefakt je totiž klíčem k ovládnutí celého lidstva.

Atraktivní šplhání a přeskakování je postupně redukováno.V hlavní dvojroli se představí Michael Fassbender, který hraje jak vraha Calluma Lynche z 21. století, tak jeho předka Aguilar de Nerha žijícího v 15. století v Granadě a Seville. I když ani jeden z nich není jemným mužem, můžeme si ho vychutnat jak s oholenou tváří a vysvlečeného do půli těla, tak zarostlého a umouněného podivína s kápí na hlavě a pekelným ostřím místo jednoho prstu.

Snímek se skládá ze dvou částí, které se navzájem prolínají, a to z té odehrávající se v aktuálním století, tak o stovky let zpět. A asi to nebude znít moc překvapivě, ale minulost je rozhodně přitažlivější než ukecaná, sterilní a mnohdy i nudná současnost. Jakmile se pomocí technologie Animus přesuneme do Španělska začne se dít něco, co nás může zaujmout. Parkourové honičky, rvačky v historických kostýmech v počítačově vytvořených kulisách potěší jak hráče, tak nehráče. Jak už to tak bývá, atraktivní šplhání a přeskakování je postupně redukováno ke klasickým bitkám v místnostech.

Assassin’s Creed byl bezesporu velmi očekávaným filmem nespočtu hráčů a těšili se na něho i ti, kteří se do války mezi asasíny a templáři nikdy nezapojili. Výsledek není vyloženě špatný, ale že by se nad ním dalo zatleskat, to se rozhodně říci nedá. Stejně jako střídání časových linií, mění se i atmosféra a napětí, které nás jednou vtáhnou do souboje a podruhé nudí či dokonce nechávají zmatené. Zejména konec je s opravdu velkým otazníkem. Možná je to náhoda, možná prokletí, ale žánr sci-fi či fantasy ve spojení se jménem Jeremy Irons v posledních několika letech nedopadá moc dobře.

Když se dva asasíni potkají na římse, můžeme očekávat atraktivní souboj. Snad.

Nemůžete spát? Navštivte tyto blahodárné lázně.

Jeremy Irons, nekorunovaný král špatných sci-fi a fantasy?