Divoké vlny 2 / Surf’s Up 2: WaveMania – recenze

„Pravý týmový duch? Všichni si kryjeme záda!“

Když tučňák skalní Cody Maverick přisurfoval na plátna kin před deseti lety v jedničce (v originále: Surf’s Up), slavil nemalé úspěchy. Letos se vrátil, aby s přáteli kuřetem Joe a plavčicí Lani i svým velkým namachrovaným konkurentem bojoval o volné místo v partičce extrémních surfařských sportovců, kteří jezdí po světě a zvládají ty největší sportovní výzvy.

Dnes jsme od animáků zvyklí čekat hodně. Mezinárodní laťka je nastavená vysoko, a aby nám něco vyloženě vzalo dech, musí filmaři přijít s extra propracovaným vtipným scénářem nebo nápady (např. Já, padouch) či překvapivým (Až na severní pól) nebo s dokonalým vizuálním zpracováním (třeba jako v Hotelu Transylvánie).

Hlavní postavy jsou představovány jako v reality show, události komentuje novinář racek…Divoké vlny 2 nám dech nevezmou. Na druhou stranu na nás v průběhu příjemných 82 minut šplouchají sympatický příběh o pevném přátelství, opravdových hodnotách a důležitém poslání člověka najít sám sebe. Každý z partičky pěti světoznámých extrémních sportovců je svůj a jeho charakter je trpělivě vykreslován v průběhu celého filmu. Zvládli už takové věci, že by se nemuseli ani obtěžovat otevřít pusu a odpovědět na pozdrav, oni si ale po tom všem zachovali pokoru a nezapomněli na to nejdůležitější: stát při sobě jako praví kamarádi. A to se snaží předat i mladému Maverickovi, který je ještě nevyzrálý a v honbě za slávou a zážitky zapomíná na důležité věci.

Tak jako jedničku, i dvojku zpracovali ve stylu televizního dokumentu. Hlavní postavy jsou představovány jako v reality show, události komentuje novinář racek…. Není to sice na překážku, ale ani to nijak výrazně neovlivňuje příběh. Spíš díky tomu přibylo do Divokých vln pár vtípků navíc.

Divoké vlny 2 jsou vhodné i pro malé prcky. Neobsahují žádné děsivé scény ani nepřiměřené vtípky. Je to zkrátka průměrný pěkný animovaný film, který navíc může v dětech digitálního věku vzbudit touhu po sportu a opravdových „venkovních“ zážitcích. A díky jasné dějové lince a lehce stravitelnému příběhu si zřejmě tuto surfařskou jízdu, na rozdíl třeba od té čiperné jízdy Alvina a Chipmunků, budeme pamatovat i za rok.

Marketing je zkrátka všude. Ostrov Pen Gu nevyjímaje.

Pochopí tenhle frajírek někdy, že touha po zlatě se nevyplácí?

Novinářský racek se nezastaví před ničím. Míří hvězdy do pekla? Letí s nimi…