Ghost in the Shell – recenze

Budoucnost přinese mnohem více než umělé poprsí či videohovory.
 
 
 
Japonská post-kyberpunková série Ghost in the Shell patří k legendám a oblíbil si ji nespočet čtenářů. Dokonce i sourozenci Wachowští se nechali touto mangou ovlivnit a inspirovat při tvorbě dnes již kultovního Matrixu. Tentokrát nám ale anglický režisér Rupert Sanders servíruje Ghost in the Shell v plné kráse i s polonahou Major (Scarlett Johansson) v hlavní roli.

Prolínání japonského a amerického myšlení bývá mnohdy nesnadné, protože se jedná o dvě naprosto odlišné kultury. Tudíž bylo hned od začátku jasné, že když po japonské komiksové perle sáhnul Hollywood, dojde k nezbytnému „poameričtění“, a obsazení Scarlett Johansson jako Majora vyvolávalo diskuze. Jakmile ale uvidíte Scarlett v přiléhavém trikotu, kožené bundičce a charakteristickém sestřihu, nemůžete říct, že tvůrci sáhli vedle. Hereččiny křivky jednoduše zaujmou, přitáhnou divákovy oči a už nepustí.

Tato kombinace dodává hrdince nadlidskou sílu i schopnosti.Sci-fi thriller Ghost in the Shell se odehrává v blízké budoucnosti, kdy světu vládnou moderní technologie. Aby roboti, programy a nejrůznější vylepšení lidského těla i mysli neovládli svět, existují speciální policejní jednotky, chránící nás před kyberzločinem. I velitelka Sekce 9, krásná Major je hi-tec produktem, kdy je lidský mozek umístěn do vyspělé robotické schránky. Tato kombinace dodává hrdince nadlidskou sílu i schopnosti, které hojně využívá v boji.

O tom, že  moderní vymoženosti a roboti přinesou lidstvu především záhubu a zkázu, bylo natočeno již nespočet filmů. Tato zápletka proto postrádá veškerou originalitu. I přesto trefuje hřebíček přímo na hlavičku. Vždyť už dnes se neobejdeme bez chytrých telefonů, internetu, virtuálních uložišť, bank …, a tak by se dalo pokračovat donekonečna. I počítačové hry dostaly naprosto jiný rozměr, který vytváří novou realitu kolem nás. Stačí si pouze nasadit speciální brýle. Některé programy dokonce lze ovládat pouze myslí. Tudíž nastíněná realita v Ghost in the Shell není až tak velké sci-fi.

Když dáme stranou (ne)originalitu a zdvižený ukazováček s varovným podtextem, nabízí snímek velmi povedenou audio-vizuální zábavu. Při procházce městem na první pohled zaujmou reklamní hologramy s herci a postavami v nadživotní velikosti. Na každém kroku potkáváte roboty či uměle vylepšené lidi. Ale takové „láskyplné“ objetí robotické gejši, které jako by vypadlo z hororového snu, je to poslední, co byste si přáli. Navíc, když se vám snaží nabourat do vaší mysli.

Ghost in the Shell je předvídatelný akční sci-fi thriller, který nám velmi barvitě předkládá neutěšenou budoucnost plnou moderních technologií, robotů a vylepšených lidí, kteří i když žijí ve velkém městě jsou velmi osamoceni. Tato stránka filmu, spolu s charakteristickou siluetou Scarlett Johansson nádherně vynikne na velkém plátně. Příběh je ale až moc šablonovitý a předvídatelný a nepřináší téměř žádná překvapení. Během 106 minut dlouhé stopáže a ve společnosti pozadí Scarlett se sice nudit nebudeme, ale určitá otupělost na sebe nenechá dlouho čekat.
 
 

A jak si představujete moderní velkoměsto budoucnosti vy?

Přála bych si nový nos, pane doktore.

I zatčení může mít určité výhody.