Bůh masakru / Carnage – recenze

Buďte přirození a povzneste se nad věci, které vás znechucují.

 

 
 
 Představte si, že máte syna a ten se na hřišti popere s dítětem jiné rodiny. Jak to vyřešíte? Promluvíte si s ním? Půjdete si pohovořit s rodiči druhého z aktérů? Nebo zvolíte obojí? Dva manželské páry se ve filmu Bůh masakru rozhodly sejít. Jak budou minuty ubíhat, zjistíte, že to nebyl zrovna dobrý nápad.

V první řadě je důležité vědět, že Bůh masakru vznikl podle divadelní hry Yasminy Reza, kterou převedl režisér Roman Polanski na filmové plátno. Což je při sledování snímku i zřetelně vidět.

Film stojí a padá dle výkonu hereckých es: Kate Winslet, Christoph Waltz, Jodie Foster a John C. Reilly. A musím říct, že si tato čtyřka opravdu mákla, ale stojí to za to. Většinu času jsou všechny postavy na plátně současně a diskutují. Výtečné na nich je to, že každá má jiné postoje a hodnoty a do děje vstupuje s určitou společenskou maskou na obličeji. Postupem času tyto mimikry začínají praskat a na povrch se derou čiré a ničím nepřikrášlené skutečné názory. Pravdou je, že k rozvázání jazyka nemalou dávkou přispěje i 18ti letá whisky.

Dle slov Kate Winslet, je film/hra především o tomto: „Je o komplikacích rodičovství, je o způsobu, jakým by měly být děti vychovávány, je o složitostech manželství.“ A má naprostou pravdu. Každý má na tuto problematiku trochu jiný názor. Zavřete čtyři naprosto odlišné osoby do jedné místnosti a dejte jim za úkol shodnout se na společném řešení výše nastoleného problému. Zjistíte, že se i ti nejcivilizovanější lidé do sebe pustí bez servítků.

Bůh masakru je perfektním satirickým snímkem, u kterého se nebudete ani vteřinku nudit a nesčetněkrát se upřímně zasmějete. Stopáž sice není závratně dlouhá, slabá hodina a půl, ale je napěchována vtipnými a svižnými dialogy. Na všem tom humoru a nadsázce je ovšem trochu smutné to, že ukazuje skryté stránky nás všech. Kdo se ani částečně ve filmu nepozná, je pokrytec. Upřímně, v každém se skrývá malý sobec. A to v Bohu masakru uvidíte na vlastní oči, když spadne pozlátko společenské konvence.

Bůh masakru je téměř bez chyby a všem ho vřele doporučuji. Sice hned od prvních minut tušíte, kterým směrem se bude film ubírat, ale i tak vám to podívanou ani trochu nezkazí a nejednou vás překvapí. Epizoda s křečkem je jen sladkou třešinkou na dortu.
 

Bojiště připraveno.

 

Ještě je nutné naleštit zbroj…

 

… a posilnit se.

 

90%

Bůh masakru / Carnage

Bůh masakru je téměř bez chyby a všem ho vřele doporučuji. Sice hned od prvních minut tušíte, kterým směrem se bude film ubírat, ale i tak vám to podívanou ani trochu nezkazí a nejednou vás překvapí. Epizoda s křečkem je jen sladkou třešinkou na dortu.

• Hodnocení