Recenze: Earth: Den na zázračné planetě / Earth: One Amazing Day

Zajímá vás, jak spí velryby? A chcete vidět, jak lenochod plave?
 
 
 
Téměř všechna stvoření na Zemi mají společnou jednu věc: rytmus našeho života je ovlivněn střídáním dne a noci, ať už někdo stává za rozbřesku, nebo se až po setmění probouzí na lov. Co provádí ráno leguáni, v poledne velryby a za soumraku opičky? To vám ukážou záběry týmu BBC, který na nich pracoval 3 roky a navštívil 22 zemí.

Jak už asi divák tuší, jde o dokumentární film víceméně pro každého, koho zajímá příroda. Může směle vyrazit celá rodina. V původním znění nás provází Robert Redford, v českém Ivan Trojan. Komentář je spíše ve funkci vypravěče z pohádky, sem tam sice prohodí něco vtipného, ale jinak se nic moc poučného o životě zvířat nedozvíme.

Detailní pohledy na drobné tvory jsou stejně ohromující jako scény tisícihlavých stád z dálky.Čeká nás série mini příběhů, kde je od každého něco: humor, napětí, mateřská láska. Několikrát se vracíme třeba k mláděti zebry, které musí přebrodit rozbouřenou řeku a uniknout přitom čelistem krokodýlů a hrochů. Také na souši na něj ale čeká spousta nebezpečí, ať už gepard nebo úmorné horko. Na ostatní tvory se mrkneme jen jednou, občas vyloženě zběžně. Prazvláštní narvalové mezi ledovými krami jsou ohromující, až brutálně působí útěk malých leguánů z dosahu smrtících hadů, kouzelný je tanec kolibříka a včely mezi kapkami deště při snaze napít se sladkého nektaru. Cesta z práce už vám nikdy nebude připadat tak náročná po tom, co uvidíte tučňáka škrábajícího se po útesech mezi obrovskými vlnami, aby se dostal ke své rodině.

Záběry jsou zcela přirozené a samozřejmé, přitom si nedovedeme ani představit, jak dlouho muselo štábu trvat tyto kouzelné momenty zachytit, ani kolik techniky i trpělivosti k tomu bylo zapotřebí. Detailní pohledy na drobné tvory jsou stejně ohromující jako scény tisícihlavých stád z dálky. Je vidět každý chloupek, drápek, pohyb svalu pod kůží šelmy nebo její prchající oběti.

Uvidíme fascinující stvoření, o kterých jsme nikdy neslyšeli, stejně jako živočichy notoricky známé, ovšem v netušených situacích. Nebezpečný grizzly se groteskně drbe za doprovodu hudby Alexe Heffese, mírumilovně působící žirafa tvrdě bojuje o vůdčí roli…

Film nemá vyloženě děj nebo příběh, jen skáčeme od jednoho zvířeti ke druhému v rámci jednoho dne. Dramaturgická linka mohla být klidně promyšlenější. Jde o poměrně nenáročnou podívanou. I když vizuálně je film perfektní, dnes se i ta nejprostší pohádka snaží mít nějaké poslání a ponaučení, ať už jde o důležitost přátelství, nebo že si máme věřit… Je smutné a nepochopitelné, že film o přírodě nemá žádný hlubší podtext. Když se ve snímku mluví o tom, že pandích mláďat je málo, proč komentář není dost upřímný na to, aby vysvětlil důvody? Nemusí nám u toho rovnou ukazovat devastující lidské stroje, ale zcela to přejít? Ani slovo o globálním oteplování a znečišťování životního prostředí? Jde o pěkné pokoukání na zvířátka, ale obsahově prázdné.

Čekají nás krásné záběry přírody a zvířat. Nic víc, nic míň. Když dnes jdeme do kina, chceme být ohromeni, zaujati, fascinováni. Ze všech filmů jsme zvyklí na počítačové efekty, ale zde vidíme zcela dech beroucí záběry, a přitom víme, že jde o realitu a dílo přírody. Tím silnější zážitek nám to přináší, bohužel bez jakéhokoli kontextu. Musíme tedy jen doufat, že tento dokument nebudou sledovat další generace se smutným vědomím, že většina zachycených tvorů už na naší zázračné planetě není.
 
 

„Promiň, musím letět!“

I ptáci si rádi zatančí.

Snad při tom plavání neusne!