Recenze: Tři billboardy kousek za Ebbingem / Three Billboards Outside Ebbing, Missouri

Od Martina McDonagha můžeme vždy čekat nečekané.
 
 
Pokud je někdo ztělesněním pojmu “ženská od rány”, pak je to Mildred Hayesová (Frances McDormand). Její dcera byla brutálně zavražděna a ani po několika měsících nebyl pachatel dopaden. Rozzuřená matka se rozhodne opět rozdmýchat zájem obyvatel poklidného městečka Ebbingu a zvolí k tomu kontroverzní cestu: pronajme si tři billboardy u silnice, po které už téměř nikdo nejezdí, ale díky tomu si je může dovolit. Umístí na ně nevybíravý vzkaz místní policii a zbytek už nechá na zájmu okolí a sdělovacích prostředků.

Není žádným překvapením, že vraždě se větší pozornosti nedostane, ale vypukne válka mezi policií a Mildred. Její vztek se stupňuje, stejně jako agrese naprosto tupého policisty Dixona (Sam Rockwell). Zatím zjišťujeme, že jeho šéf William Willoughby (Woody Harrelson) sice nechytil vraha a je tudíž Mildrediným hlavním cílem, ale zároveň je to taky jen člověk, se svými vlastními starostmi, a možná je to dokonce dobrý chlap. Pokud autor tohoto snímku něco umí, tak je to právě ukazovat divákovi, že každá mince má dvě strany, i když na první pohled si uděláme jiný obrázek.

Britsko-irský dramatik Martin McDonagh si získal velký respekt na divadelních prknech už dávno, ale teprve postupně nám ukazuje, že jeho příběhy vyniknou i na filmovém plátně. Tři billboardy jsou jeho třetím celovečerním snímkem, ke všem napsal scénář a sám je i režíroval. Zůstává také rád věrný konkrétním hercům, zde znovu obsadil Rockwella, Harrelsona či Abbie Cornish. Zásadní změnou je zde ženská hrdinka, jinak se dříve věnoval mužskému světu. I když je pravda, že na drsňačku Mildred je asi každý chlap krátký.

Snímek je to brutální a nesmlouvavý, ale ne hloupý, ne laciný, ne prvoplánový. Snímek je to brutální a nesmlouvavý, ale ne hloupý, ne laciný, ne prvoplánový. Humor je drsný a zajde až k absurdnosti. Nikdy přesně nevíme, kam se příběh vyvine. Jak se vyhrotí vztahy mezi obyvateli, kdo kryje Mildred záda a kdo ji podrazí, kde se ukrývá vrah. A i když jste si jisti alespoň svým postojem k určité postavě, McDonagh vám váš názor zase vyvrátí. Postavy se vyvíjí a odkrývají svůj charakter postupně, a tak nikdy nevíte, koho budete mít na konci rádi. Každý je jen člověk, každý má právo se mýlit.

Tento film je výborně napsaný, natočený i zahraný. Ale svou přímočarostí a občasnou krutostí nesedne každému divákovi. Ten, kdo má ale tenhle styl rád, bude na vrcholu blaha. Užije si vybroušené dialogy, herecké výkony, postavy, které nejsou nikdy černobílé. Ani poněkud frustrující konec nemusí uspokojit každého, ale život prostě není fér, a to ukazuje McDonagh od začátku do konce.

Příběh plný černého humoru, brutální upřímnosti, násilí, nečekaných zvratů, ale světe div se, i lidskosti. Mildred si v boji za spravedlnost neoddychne na chvilku, a tak si neodpočine ani divák, zato se může náramně pobavit, pokud je tenhle humor jeho šálek kávy – pořádně hořké kávy.
 
 

Mildred chce znát pravdu. Za každou cenu.

Postaví se čemukoli.

A policejnímu sboru brzy zamrzne úsměv na rtech.