Premiéra v ČR: 5. 4. 2018 (Bontonfilm)
Synopse:
Všichni žijeme v jednom městě, jen na jiném konci světa
Fenomén Baťovských měst, která svého času vznikala po celém světě podle svého zlínského vzoru, ožije v dokumentu „Batalives: Baťovské životy“. Film přinese současné příběhy z pěti takových měst na třech kontinentech a tvůrci slibují hravý přístup, nadhled a vtip. „I když se Batalives tváří jako seriózní dokument, je to ve skutečnosti poetický – a snad i vtipný – film o pěti příbězích z cihlových domků,“ přibližuje producent a kameraman filmu Lukáš Gargulák.
„Pro cizince je Zlín neuvěřitelným místem, které vypadá trochu jako USA a trochu jako sci-fi komics. Zajímalo nás, jak to dnes vypadá i v jiných městech, které firma Baťa založila, a zda jsou jejich obyvatelé stejně “postižení”. A odpověď? Ano jsou,“ směje se režisérka snímku Karolína Zalabáková.
Pět hrdinů v pěti zemích na různých kontinentech ukáže život v pěti městech, jejichž vznik a historie jsou společné a jsou spojeny se jménem Baťa. Na Zlín pohlédneme očima Věry Dudíkové, která šila boty ve 44. budově bývalého baťovského areálu. V indickém Batanagaru u Kalkaty žije mladík Šona. Toto město se demoluje kvůli novému golfovému resortu. Lidé z Batanagaru neví, co budou dělat, kde budou bydlet a jestli najdou novou práci. Sympatický důchodce Henrik z nizozemského Batadorpu vzpomíná na celoživotní práci v baťovské fabrice, kde se seznámil i se svou ženou. Partě teenagerů z chorvatského Borova (původně Bata-Borovo) baťovský odkaz vůbec nic neříká a zajímá je především, jak z rodného města vypadnout pryč. Nejzajímavějším hrdinou pro české diváky bude nejspíše mladík z brazilského města Bataypora. Ten se totiž zamiloval do České republiky a chce se sem odstěhovat, pochopit naši kulturu, vidět sníh a líbat se s blondýnama…
Jan Antonín. Ten méně známý Baťa. Byl nominován na Nobelovu cenu míru a letos slaví 120 výročí, narodil se 7. března 1898. Mladší ze dvou bratrů převzal obuvnické impérium v roce 1932 a byl to právě on, kdo myšlenky Tomáše Bati na celosvětový rozmach a na samostatná Baťovská města realizoval. „Malých Zlínů“ s typickými cihlovými domky pro dělníky v Baťových továrnách vystavěl zhruba 50. Díky válce, poválečným sporům o firmu Baťa a komunistickému převratu, se Jan Antonín Baťa usadil v Brazílii. Tady se účastnil industrializace celé země, dal vzniknout čtyřem Baťovským městům a díky své činnosti byl v roce 1957 nominován na Nobelovu cenu míru. Zemřel v roce 1965 v den otevření mostu přes řeku Paraná, který prosazoval a inicioval.
Fenomén Baťovských měst, která svého času vznikala po celém světě podle svého zlínského vzoru, ožije v dokumentu „Batalives: Baťovské životy“. Film přinese současné příběhy z pěti takových měst na třech kontinentech a tvůrci slibují hravý přístup, nadhled a vtip. „I když se Batalives tváří jako seriózní dokument, je to ve skutečnosti poetický – a snad i vtipný – film o pěti příbězích z cihlových domků,“ přibližuje producent a kameraman filmu Lukáš Gargulák.
„Pro cizince je Zlín neuvěřitelným místem, které vypadá trochu jako USA a trochu jako sci-fi komics. Zajímalo nás, jak to dnes vypadá i v jiných městech, které firma Baťa založila, a zda jsou jejich obyvatelé stejně “postižení”. A odpověď? Ano jsou,“ směje se režisérka snímku Karolína Zalabáková.
Pět hrdinů v pěti zemích na různých kontinentech ukáže život v pěti městech, jejichž vznik a historie jsou společné a jsou spojeny se jménem Baťa. Na Zlín pohlédneme očima Věry Dudíkové, která šila boty ve 44. budově bývalého baťovského areálu. V indickém Batanagaru u Kalkaty žije mladík Šona. Toto město se demoluje kvůli novému golfovému resortu. Lidé z Batanagaru neví, co budou dělat, kde budou bydlet a jestli najdou novou práci. Sympatický důchodce Henrik z nizozemského Batadorpu vzpomíná na celoživotní práci v baťovské fabrice, kde se seznámil i se svou ženou. Partě teenagerů z chorvatského Borova (původně Bata-Borovo) baťovský odkaz vůbec nic neříká a zajímá je především, jak z rodného města vypadnout pryč. Nejzajímavějším hrdinou pro české diváky bude nejspíše mladík z brazilského města Bataypora. Ten se totiž zamiloval do České republiky a chce se sem odstěhovat, pochopit naši kulturu, vidět sníh a líbat se s blondýnama…
Jan Antonín. Ten méně známý Baťa. Byl nominován na Nobelovu cenu míru a letos slaví 120 výročí, narodil se 7. března 1898. Mladší ze dvou bratrů převzal obuvnické impérium v roce 1932 a byl to právě on, kdo myšlenky Tomáše Bati na celosvětový rozmach a na samostatná Baťovská města realizoval. „Malých Zlínů“ s typickými cihlovými domky pro dělníky v Baťových továrnách vystavěl zhruba 50. Díky válce, poválečným sporům o firmu Baťa a komunistickému převratu, se Jan Antonín Baťa usadil v Brazílii. Tady se účastnil industrializace celé země, dal vzniknout čtyřem Baťovským městům a díky své činnosti byl v roce 1957 nominován na Nobelovu cenu míru. Zemřel v roce 1965 v den otevření mostu přes řeku Paraná, který prosazoval a inicioval.
Recenze:
Český dokument nás poutavě zasvětí do pěti životních osudů různých lidí, kteří zdánlivě nemají nic společného. Spojuje je pouze místo, kde žijí. A přitom to není jedno místo, ale pět zcela odlišných měst vzdálených od sebe tisíce kilometrů. Jak je to možné? Hrdinové, které režisérka Karolína Zalabáková ve svém filmu nevtíravě sleduje, žijí v Baťovských městech, která byla vybudována po boku továren Baťa, aby měli jejich dělníci pohodlné bydlení. U nás máme samozřejmě Zlín, a podle jeho vzoru takových malých Zlínů vzniklo po světě několik desítek. Co z nich zbylo a jak se dnes žije obyvatelům cihlových domků?
(photo&video: Bontonfilm)
Video
Galerie
