Recenze: Tiché místo / A Quiet Place

Pšššt…
 
 
U většiny filmů nás v posledních letech ohlušují exploze a zvuky efektů ze všech stran. V tomto hororovém thrilleru nás obklopuje ticho. Ne klidné, ale hrůzostrašné ticho. I minimální zvuk totiž představuje maximální nebezpečí. Tragická scéna na začátku nám dá dostatečně jasně najevo, že stačí jedna chyba a naši hrdinové budou na cáry. V tu chvíli zadržíme dech a vydechneme až u závěrečných titulků.

Zavítáme do blízké budoucnosti, kdy děsivá a bleskurychlá stvoření z vesmíru převzala vládu nad naší planetou. Orientují se výhradně podle zvuku. Lee (John Krasinski) a Evelyn (Emily Blunt) jsou jedni z mála posledních přeživších a se svými dětmi musí žít v absolutním tichu. Díky tomu, že jejich dcera Regan je hluchá, se spolu v kritický moment mohli začít dorozumívat znakovou řečí a naučili se přežít. Brzy je čeká zásadní zlom v jejich životech, na který se snaží připravit celé měsíce: Evelyn přivede na svět dalšího člena rodiny. Ale ve světě plném monster a ticha prostě žádná průprava nemůže být dostatečná.

Sledujeme každodenní rutinu hrdinů: chodí bosí po cestičkách z písku, používají své ruce a velké listy místo nádobí a příborů, mají důmyslný systém výstražných signálů. I když každý moment jejich dne je soustředěn na přežití, snaží se Lee a Evelyn fungovat v rámci možností normálně, jako rodina, jako lidé. Učí děti počítat, hrají deskové hry s měkkými ušitými panáčky, nebo si vychutnávají alespoň krátkou chvilku romantiky při ploužáku, zatímco má každý z nich v uchu jedno sluchátko.

Víme, že v mnoha scénách by chtěli hrdinové křičet hrůzou, ale takový luxus si prostě nemůžou dovolit.V hororech celkem běžně umírají postavy, spousta postav. A my jen čekáme, v jakém pořadí jejich smrt přijde. Ovšem ty nejlepší horory nás přimějí, aby nám na hrdinech záleželo. Pak už nemáme strach jen díky hutné atmosféře, ale i proto, že si skutečně přejeme, aby to s nimi dobře dopadlo. Ano, tohle je jeden z těch snímků. Život v permanentním strachu je skličující a z atmosféry je to dostatečně patrné. Víme, že v mnoha scénách by chtěli hrdinové křičet hrůzou, ale takový luxus si prostě nemůžou dovolit.

Strach je všudypřítomný: víme, že i když se příšery nepohybují zrovna poblíž, stačí jeden špatný pohyb, který vyloudí zvuk, a během pár vteřin jsou tu. Když už se nějaký zvuk objeví, je pořádně výrazný. Lány obilí ještě nikdy nešuměly tak hlasitě, podat si lahvičku s léky z poličky ještě nikdy nepůsobilo tak nebezpečně. Do kina si raději nekupujte popcorn, protože i vlastní polknutí vám v hrobovém tichu sálu bude připadat nesnesitelné. Pro čistokrevné milovníky hororů může být vztahové drama obtěžující nástavbou, ale svou originalitou a kombinací žánrů může snímek oslovit mnohem více diváků.

John Krasinski se do tohoto projektu opravdu položil naplno. Spolupracoval na scénáři, film režíroval, ztvárnil jednu z hlavních postav, a ještě do role manželky obsadil Emily Blunt, tedy svou skutečnou ženu. Také roli hluché dcery ztvárnila neslyšící herečka, Millicent Simmonds, a všem hercům pomáhala se znakovou řečí. Pochopitelně jsou všechny konverzace otitulkované. Krasinski vyjádřil v rozhovoru, že ho zaujal příběh o traumatizované rodině, která by si opravdu potřebovala pořádně promluvit, jenže nemůže. Za jejich slova ale mluví činy.

Tichému místu se daří mnohem víc než vzbudit v nás strach. Přiměje nás, abychom měli strach o hlavní hrdiny, protože nám na nich bude záležet. Víme, že se kdykoli může něco stát, k tomu totiž stačí jediný nevinný zvuk. Krasinskiho film tedy rozhodně nemá problém s budováním napětí. Skvěle zpracované a zahrané rodinné drama zkombinované s hororem o mimozemšťanech, to se jen tak nevidí. A v tom děsivém tichu nás zvládne snímek dokonce i dojmout.
 
 

„Děti, zahrajeme si hru Už ani muk!“

A kdo prohraje, ten umře…

Každý rodič si někdy přeje, aby jeho dítě bylo zticha.