Recenze: Odborný dohled nad výkladem snu

Čekání v posteli na sen a odpuštění.
 
 
Režisér Pavel Göbl se po čtyřech letech vrátil s druhým dílem „easternu“ Odborný dohled nad východem slunce. Tentokrát dávají Cirkusák (Jozef Polievka), Muzikant (Vratislav Brabenec) a Zloděj (Jiří Vymětal) pozor na sny jedné staré paní, která jim zničehonic zaklepala na dveře. Němka se stále stydí za čin, který provedla před lety jako příslušnice Hitlerjugend a vmanévruje si cestu do usnesení, že ze svého rodného domu a postele neodejde, dokud se jí nebude zdát ten správný sen. Jenže staří páni byli zvyklí na svoji pohodičku a na to, že o mladou Holku se nemusí s nikým dělit.

Nový underground se pyšní bláznivostí, životními pravdami a rezonujícími hláškami. „Skupinová vina je vlastně dost podobná skupinovému snu“, zahlásí během prvních minut jeden z hlavních herců, když debatují o stopě uprostřed sněhového pole a později o stopě na asfaltu. Zábavné je, že mi jen těžko rozlišíme, které části snímku se doopravdy dějí a které se protagonistům jen zdají. Celý příběh se vznáší někde ve vzduchoprázdnu, na zem ho usazují jen scény z vlaku nebo z hospody.

Göbl si opět vybral neherce a jde to poznat.Göbl si opět vybral neherce a jde to poznat. Ve svém projevu postrádají jistotu, naopak z hlasu občas zní nepřirozenost. To však jen filmu přidává na jeho zvláštním kouzlu. Vratislav Brabenec hýří hláškami, německou babičku ve lstivosti nikdo neporazí, Jojo Jiří Vymětal je krásně neohrabaný, a to vše podtrhuje slovenština Jozefa Polievky. Režisér nepochybně věděl, co dělá, i příběh vytvořil čistý a nenudící.

Nakonec je jisté, že černobílá kamera ke snímku patří, stejně se ale v prvních minutách snímku neubráníme pocitu, že by mu barva dodala jiný rozměr, že takhle snad vyznívá až moc pochmurně. No ale koneckonců je to „deathern“ a smrt klepající na dveře se ve filmu objevuje a jen zdánlivě nic neřešící hlavní postavy ji vytlačují za dveře.

Muzikant, Cirkusák a Zloděj Jojo nás v pokračování prvního snímku zavedou opět do Varnsdorfu. V sychravé atmosféře, kterou vytváří černobílá kamera, zvolené kulisy i všichni herci a neherci, nám předloží příběh, nad kterým si možná ještě dlouho po skončení filmu budeme lámat hlavu. Třeba ale hledání hlubokého významu není nutné, snad jsme opravdu viděli jen to, co bylo na plátně. Tři bláznivé pány, kteří mají spoustu nápadů, jak ovšem dopadá jejich realizace, je poněkud nejisté. Odborný dohled nad výkladem snu shledáme jako výstřední, ale poměrně příjemný nový český snímek, který je rozumnou možností před programem v kině. Snad na nás jen trochu dolehne tíha života, kterou bychom si tak jako hlavní protagonisté přáli nevnímat.
 
 

Mám mokrý nohy.

Já jdu spát.

Pořád tě studí nohy?