Recenze: Hovory s TGM

Červenkovy Hovory s TGM jako guerillová kinematografie. Odhalil dosud nepoznanou stránku ikony českých dějin?
 
 
Podzim 1928. Novinář a spisovatel Karel Čapek navštíví v zahradách zámku v Topolčiankách prezidenta Masaryka, aby s ním projednal poslední detaily knihy, na které spolu už dlouho pracují. Čapek chce dokonce tatíčkovi národa nabídnout polovinu honoráře za společné dílo vznikající k 10. výročí vzniku Československa. Masaryk má ale jiné úmysly – soubor rozhovorů nesmí vyjít, prezidentova rodina si to nepřeje. Čapek takovou situaci nemůže nechat bez odezvy a odmítá svou roční práci zahodit. Během jednoho odpoledne tak dva velikáni vedou vzrušené debaty – o životě, lásce, Čechoslovácích, politice i osudu.

Červenkův Masaryk je zkrátka z masa a kostí.Režijní prvotina Jakuba Červenky, která vstoupila do kin krátce před oslavami stého výročí vzniku Československa, ukazuje divákům Masaryka takového, jakého ho ještě neznají. Lidštějšího, reálnějšího, zbaveného jednobarevně idealistického hávu – Červenkův Masaryk je zkrátka z masa a kostí. Režisér si dal nesmírně složitý cíl – vytrhnout prvorepublikovou ikonu z učebnic a ukázat i její stinné stránky. A to, aniž by významnou postavu našich dějin zneuctil. Především pro protagonisty, Jana Budaře v roli Čapka a Martina Hubu v roli Masaryka, představoval takovýto herecký výkon velký oříšek. A přestože se svého úkolu nezalekli a vydali ze sebe to nejlepší, je otázkou, jestli nejsou Čapek s Masarykem muži natolik známí svým osobitým charismatem, že zobrazit je věrohodně, se může zdát nemožné.

Tvůrci v Hovorech s TGM divákům připravili překvapení, které by jen tak někdo nečekal – film je totiž natočen ve čtvercovém formátu, který se dnes na plátnech jen tak nevidí. Navzdory obavám byl ale Červenkův experiment snímku ku prospěchu. Po jeho zhlédnutí si možná mnozí pomyslí, že k hovorům s tatíčkem národa by snad žádný jiný formát nesedl lépe.

Nový snímek, pod kterým jsou podepsáni i Jan Malíř (kamera) a Pavel Kosatík (scénář), navíc čerpá z prezidentovy dosud nezveřejněné korespondence a rozkrývá tak témata a otázky, které tady ještě nebyly. Ani diváci, kteří Čapkovo známé dílo četli, se tak nemusí bát, že by jim Červenka připravil osmdesátiminutovou verzi něčeho, co přece už dávno četli.

Naopak. Hovory s TGM, které měly být původně natočeny dříve a měly před prezidentskými volbami napomoci tomu, aby se národ zamyslel, jakou budoucnost si volí, divákům odpovídají na některé otázky, na které jejich středoškolské učebnice neznaly odpověď. Zároveň jim však do myslí zasadí otázky vztahující se k samotné podstatě života a jeho smyslu. A tak, přestože se ve filmu nic moc nestane, se toho zároveň odehraje tolik, že z kinosálů neodejdeme prázdní.
 
 

Rozjímání. V Červenkově snímku nečekejte příliš akce, i tak ho však netřeba podceňovat.

Masaryk jako smrtelný člověk.

Tož, se ženami se to má tak.