Recenze Hellboy: Remake sází na R-kové hodnocení, ale místo toho se utápí ve zmateném ději

Rudý hrdina se vrací do boje a je krvavější než kdy jindy.
 
 
Tak se prezentuje nový Hellboy, který vznikl pod taktovkami režiséra Neila Marshalla a scenáristy Andrewa Cosbyho. Ti se snažili vytvořit poutavý a drsný příběh, což se jim jen z části povedlo. Podívaná je totiž drsná z vizuálního hlediska, ale o tom až později. Co se však týče děje, ten místy pokulhává a působí příliš chaoticky. Vyprávění je nepřehledné a scény za sebou nedávají smysl, v jednu chvíli se zaměřuje na jedny postavy a jednu dějovou linii, pak se z ničeho nic přesouváme k jiným postavám a ty zase řeší jiný problém. Zkrátka je to na sebe tak nějak naházené a příběh díky tomu postrádá logiku. Posuďte sami.

Hellboy pracuje pro ÚPVO (Úřad paranormálního výzkumu a obrany), který vede jeho adoptivní otec profesor Broom. Denně bojuje s příšerami, které ohrožují náš svět. Ovšem blíží se větší hrozba, než kdo očekával. Z mrtvých vstává čarodějka Nimue, která chce pokořit svět a má své vlastní plány s Hellboyem. Ten si to ale nenechá líbit a udělá vše pro to, aby jí zastavil. Do toho se však ještě přidávají obři, baba Jaga, podivná britská společnost lovců na příšery a legenda o králi Artušovi. To vše splácané do jednoho nepřehledného příběhu.

Zkrátka tvůrci si s tím nelámali hlavy a představili R-kového Hellboye se vším všudy.Čím však snímek zaujme, je již zmíněné zpracování, která se může pro některé zdát až moc grafické, tedy ve smyslu, že je zde opravdu hodně krve a uříznutých hlav či končetin a jiných částí těla. Baba Jaga opravdu pojídá děti a Hellboy skutečně prořízne mozek obrovi. Zkrátka tvůrci si s tím nelámali hlavy a představili R-kového Hellboye se vším všudy. A to je dobře, protože k tomuto netradičnímu hrdinovi to tak nějak patří. Ovšem výtkou může být akorát to, že krev místy působí až moc uměle a přehnaně, což byl ale nejspíš záměr, protože se tvůrci snažili, aby to působilo co nejvíc komiksově. A to se jim povedlo, i když ne vždy to vypadá úplně přesvědčivě.

S čímž souvisí i speciální i vizuální efekty, bez kterých si nejde Hellboye představit. A i když původní maska titulního protagonisty působila o něco lépe, tak i ta nová je povedena. Naopak počítačové efekty se zdají být někdy nekvalitní a zvláštně, výrazně pak v případě jedné nejmenované jaguáří postavy.

A tím se dostáváme k postavám a jejich představitelům. Herecky nejsilnější je David Harbour coby titulní hrdina, který převzal pomyslnou štafetu po Ronu Perlmanovi. A tak nejde, než je porovnávat. Perlman si přeci jen tuto roli osvojil. Ale Harbour už od samého začátku ukazuje, že na rudého roháče má a podává velmi přesvědčivý výkon. Milovníci Perlmana si proto mohou oddechnout, Harbour coby Hellboy nezklame, a i když Perlman bude navždy v této roli ikonický (něco jako Hugh Jackman a Wolverine), tak Harbour odvedl kvalitní práci. Z vedlejších postav je pak ještě potřeba vyzdvihnout Sashu Lane jako Alice. Mladá Britka je charismatická a její postava si snadno získá divácké sympatie. Standardní výkon pak podává Ian McShane coby Hellboyův adoptivní otec profesor Broom. McShane je už v takových rolích jako doma, a tak mu nelze nic vyčítat, a však nepřináší do své role ani nic nového a výjimečného. Naopak průměrný až podprůměrný výkon podává Milla Jovovich coby hlavní záporačka Nimue. Ta působí jako by se vůbec nesnažila, její přednes je mdlý a bez života.

To však nelze říci o soundtracku, který je také potřeba zmínit. Ten je skvělý a chytlavý, a navíc přesně pasuje do celkové nálady snímku. O hudební doprovod se postaral skladatel Benjamin Wallfisch. Ten pro Hellboye složil rockově znějící skladby, které vystihují a dodatečně podporují atmosféru filmu.

Dohromady je však Hellboy poněkud rozporuplným dílem. Na jedné straně tu je chaotický a nepřehledný děj, který kazí celou podívanou. Nehledě na spoustu nesmyslných momentů. Ovšem na druhé straně se tu najdou i silné scény, nejvíce ty spojené s krveprolitím a grafickým násilím. Ty však nejsou pro slabší povahy. Kvalitní je i výkon hlavního hrdiny, který se snaží z chabého scénáře vytřískat aspoň něco a chvílemi se mu to i daří. V neposlední řadě pak potěší i chytlavý hudební doprovod. Zkrátka Hellboy se snaží, ale na originály nestačí.
 

Tati, prosím tě, já se oholím sám.

Arwen? Ne to si mě s někým pletete, já jsem Nimue.

Co koukáš? Tak jsem červený a mám rohy, no, to je toho.