Recenze: Karel, já a ty a divák u piva

Upovídaný film, který nám přinese pocit, že popíjíme s filozofujícím kamarádem. 
 
 
Snímek, který bude pro cynika amatérský a pro romantika “od srdíčka”. Zajímá něco takového českého diváka? Doufejme, že ano. Setkáváme se se Sašou (Jenovéfa Boková) a Karlem (Miloslav König), mladými manžely, kterým to přestalo klapat. Vztah má ale pořád naději na záchranu, pokud se pro takovou variantu oba samostatně rozhodnou. Proto se Saša odstěhuje ze společné domácnosti a chce si utřídit myšlenky. Nakonec skončí v pokoji pro hosty u dávného kamaráda Dušana. Tím děj prakticky končí, protože tento snímek není příběhem, ale zamyšlením.

Bohdan Karásek, zodpovědný za režii, scénář a střih, si udělal svůj celovečerní debut po svém.Bohdan Karásek, zodpovědný za režii, scénář a střih, si udělal svůj celovečerní debut po svém. A z filmu je jasné, že zde náležitě zúročil svůj pozorovací talent. Jako byste trávili zádumčivý večer s kamarádem, přemýšleli nad tím, jak život letí, co jste prožili a jak jste si svou budoucnost představovali, zatímco to s vámi osud nakonec vymyslel úplně jinak. Zda ještě stihnete to, co jste si vysnili, jestli má vůbec smysl snít. Jestli jste třeba nepromarnili šanci na lásku, a jak taková láska vůbec může fungovat dlouhodobě. Jak moc se měníme my a naši blízcí, zda nám nějaká pauza může pomoct v tom, být zase sami sebou. Probírají se smutky, radosti, vedou se úplně obyčejné rozhovory, ostatně ony ty obyčejné momenty mají své kouzlo.

Některému divákovi se dialogy můžou zdát jako prachobyčejné “plky v hospodě”, což je terminus technicus přímo z filmu, ale to je právě na scénáři to kouzelné, že působí tak obyčejně a opravdově. Přitom vytvořit dialog způsobem, aby působil přirozeně, je naopak to nejnáročnější. Film poukazuje (a dokazuje), že lidé sice mohou umět krásně radit a do hloubky rozebírat kdejaký problém, ale potom jsou u řešení vlastního života poměrně bezradní, neboť když jsou ve hře emoce, sebehlubší myšlenka jde stranou.

Poměrně volný tok myšlenek autora vedl následně k tomu, že do role kamaráda Dušana obsadil sebe. Objevují se ještě další vedlejší postavy, které rozšiřují témata o děti či terapii, nebo klidně i pouhé bizarní myšlenky. Jenovéfa Boková je tradičně nesmírně přirozená a s rolí si hraje s lehkostí sobě vlastní. V některých momentech je jí hůře rozumět, což je jedna z mála výtek. Pro chyby ostatně nemusíme chodit daleko: rozpočet byl minimální a podle toho snímek vypadá i zní. Bohužel také stopáž je přehnaná, neboť čistě konverzační počin, kde se nic moc neděje a chování postav není vždy úplně logicky opodstatněno, ke konci přestává být zajímavý.

Bezpochyby film může působit příliš naivně a bez skutečné nosné myšlenky, na druhou stranu je to lidský, obyčejný příběh, natočený tak nějak opravdově, a celkem trefně vystihující realitu a nejistotu mnoha současných třicátníků. Už jen tím dokázal Bohdan Karásek svým filmem mnohem víc, než každá druhá česká komedie s bizarními pokusy o humor a bez špetky vkusu i soudnosti.
 

„Tak se tedy zkusíme rozejít?“

Víte, co se říká o návštěvách a rybách…

Přátelství mezi ženami a muži existuje.