Recenze: Klaus, který kouzlí šlechetnými činy. Netflix představil jeden z nejkrásnějších vánočních příběhů

Příběh vyprávějící o Klausovi tak, jak ho ještě neznáme. 
 
 
Omrzely vás pohádky a Santu už nemůžete ani vystát? Nenechte se zmást, nový animovaný film, který se zrodil pod rukama španělského režiséra Sergia Pabla, mezi ohrané vánoční klasiky rozhodně nepatří. Citlivost a jemný humor, se kterým otevírá vážná témata, si přitom mají šanci užít jak děti, tak jejich rodiče. Příběh o tom, jak se zrodil Klaus, totiž nemusí být tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Příběh o tom, jak se zrodil Klaus, nemusí být tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát.Hlavním hrdinou je tentokrát rozmazlený syn ředitele pošty Jesper, který v životě postrádá jakékoli ambice. Raději, než se vyučit pošťákem by celý den prospal – proč se taky namáhat, když mu služebnictvo všechno naservíruje až pod nos? Jesperův otec, zámožný pošťácký alfa, se s tím však nechce smířit a rozhodne se syna dosadit na nejsevernější možnou pobočku ve Smeerensburgu, kam by člověk neposlal ani svého největšího nepřítele.

Mezi lidmi ve městě totiž panuje nevraživost, závist a zloba a říct, že životní podmínky jsou na severním pólu kruté, je hodně mírný popis reality. Uprostřed toho všeho se ocitne Jesper, který bez zkušeností, kapitálu nebo přátel, má jediný rok na to, aby vybudoval funkční poštovní pobočku, ze které bude odesláno alespoň šest tisíc dopisů. Pokud ne, otec jej odřízne od rodinného bohatství a Jesper skončí na ulici. Dokáže to?

Ačkoli Sergio Pablo není nováčkem v oboru a podílel se na vzniku úspěšných snímků jako Já, padouch nebo Ostrov pokladů, je Klaus jeho režijní prvotinou. A nehledě na to, že měl k ruce i kolegu Carlose Martíneze Lópeze, podařilo se mu vytvořit podívanou, která (nejen) o Vánocích divákům Netflixu připomene, jaké hodnoty mohou být pro člověka ty skutečně důležité.

Postava Klause, kterého Pablo s týmem scenáristů vytvořili, přitom vytváří kouzelné věci zcela jinak než za pomoci magie. Dobrosrdečnost, laskavost a nezištnost a něžnost, kterou mu tvůrci přiřkli, z Klause činí postavu, která dojme i zaryté Grinche. Při troše štěstí tak inspiruje i další filmaře k tomu, aby přehodnotili postavu Santa Clause a podobně jako Pablo ji demýtizovali. Archetyp, na který Pablo nabalil charakter hodného dědečka, který pro děti vyrábí hračky, může být totiž v současnosti mnohem funkčnější než afektovaný, odcizený a záhadný tlouštík, který se nevejde do komína a koleduje si o cukrovku. Vsadit na jednoduchost se i tentokrát vyplatilo.

Jesper bude muset opustit svůj starý život a postavit se na vlastní nohy. Možná ale nalezne něco mnohem cennějšího, než jsou luxus a peníze. 

Opuštěné město na nejsevernějším cípu země uprostřed ničeho. Rozhádaní obyvatelé, nešťastné město a extrémně zoufalé, smutné děti. Co by se stalo, kdyby každé z nich dostalo alespoň jeden dárek?

Těžko říct, jestli byl Klaus někdy mlčenlivější a prostější. Ten Pablův je však s jistotou naprosto výjimečný tím, že k zázrakům nepotřebuje žádná kouzla.