[singlepic id=2309 w=200 h=200 float=left] Svět obchází strašidlo a nese Pattinsonovo jméno.
Největší tragédií v umění není, když je dílo zkaženo od samotného začátku. Daleko horším případem je zpackání námětu s vynikajícím potenciálem. Cosmopolis, původně kniha Dona DeLilla, nyní převedená na plátno Davidem Cronenbergem, vypráví o mimořádných tématech jak aktuálních, tak i nadčasových. Chladnokrevní byznysmeni touží po opravdových životních zážitcích, nebo je úmyslně odmítají, anarchisté se chovají málem jako šílená sekta věřící v bezprostřední konec světa a život protagonisty Erica Packera (Robert Pattinson) se hroutí po profesionální i osobní stránce. Krom toho to vypadá, že ve světě se doopravdy pomalu hroutí jeho řád a všechno pohlcuje atmosféra nesmyslnosti a nevyhnutelné smrti. Smíchejte to a dostanete film nejlépe použitelný jako úžasnou neúmyslnou komedii.
Stejně jako v nedávném Miláčkovi dostal Pattinson roli, k jejímuž ztělesnění se hodí výborně, ale co je mu to platné, když mu scénář neumožní říct nic zajímavého? Většina dialogů je úmyslně odtažitá a především poměrně nerealistická. Protagonista jakž takž umí používat nadsázku, jenže ve chvíli, kdy ostatní postavy ze sebe vymáčknou větu, jakou ve skutečné konverzaci neuslyšíte, nezbývá vám nic jiného, než se zasmát, jinak budete čím dál tím frustrovanější. Všechny hlavní motivy protlačované po většinu snímku – klaustrofobie, absurdita, paranoia a citová plochost aktérů – jsou nezbytnou součástí autorova poselství a je extrémně těžké předvést je tak, aby zaujímaly, nikoliv odpuzovaly. Cronenberg v tomto ohledu těžce selhal, proto film vypadá jako nablýskaná nenávratně zničená stavebnice.
Patrně na režiséra nemohu být tak přísný, když musel pracovat na příběhu, jenž v pravém slova smyslu nemá děj a vynahrazuje si jej tím, že si Eric Packer občas někam odskočí, s někým si zasouloží, prohodí pár trapných rozhovorů a ke konci začne kvůli své sebevražedné náladě dělat naprosté absurdity. Je to právě závěrečný akt, kdy jsem se přestal zoufale smát a místo toho si připadal jako natahovaný na skřipec. Zatímco Pattinsonův hrdina čelil naprostému rozpadu života, já jsem poznal, že je pořád možno dosáhnout konce utrpení. Se závěrečnými titulky jsem si kupříkladu uvědomil, že takový strašlivý zážitek jako Cosmopolis mě jen tak znovu nepotká.
„Neboj se, Roberte. Zase to s Kristen dáte dohromady.“
[singlepic id=2306 w=400 h=300 float=center]
„Vidím, že o vás v Paříži nepřeháněli!“
[singlepic id=2307 w=400 h=300 float=center]
Ericova žena bohužel dává přednost cigaretám před sexem.
[singlepic id=2308 w=400 h=300 float=center]
Patrně na režiséra nemohu být tak přísný, když musel pracovat na příběhu, jenž v pravém slova smyslu nemá děj a vynahrazuje si jej tím, že si Eric Packer občas někam odskočí, s někým si zasouloží, prohodí pár trapných rozhovorů a ke konci začne kvůli své sebevražedné náladě dělat naprosté absurdity.
