Recenze – Snake Eyes: G.I. Joe Origins je solidní akčňák, který zaujme především povedenými bojovými scénami

Zajímalo vás někdy, jak se Snake Eyes stal Snake Eyes?

Přesně na to se zeptali tvůrci v čele s režisérem Robertem Schwentkem (Red, Zakletý v čase), který ve svém novém snímku zkoumá origin story titulního Snake Eyes, němého ninji se zabijáckými pohyby, který se později přidal do elitní skupiny vojáků jménem G.I. Joe.

Schwentke zde přináší v zásadě záživnou akční podívanou, která je navrch všeho také velmi kvalitně zpracovaná.Schwentke zde přináší v zásadě záživnou akční podívanou, která je navrch všeho také velmi kvalitně zpracovaná. To je znát především na bojových scénách, které patří mezi to nejvýraznější a nejzajímavější, co může snímek nabídnout. Veškerá akce je odvedena poctivě a kvalitně. Choreografie jednotlivých soubojů je propracovaná, což se odráží i na práci jednotlivých herců a jejich dublérů, a zkrátka baví.

Díky tomu se tu pak divák ani chvilku nenudí, protože na plátně se neustále něco děje. Filmem proudí neustálá poutavá akce, která ho občas trochu přehlušuje na úkor příběhu. Ten je sice zajímavý, scenáristická trojice Evan Spiliotopoulos, Joe Shrapnel a Anna Waterhouse jednoznačně odvedla dobrou práci. Dílo nám odkrývá mnoho o titulním protagonistovi, kterého si fanoušci oblíbili už ze předchozích snímků a pořadů série G.I. Joe. Avšak i přes to zůstávají některé otázky nezodpovězeny.

Nehledě pak na to, že scénář nabízí i pár nesmyslností. Jmenovitě jde především o představení magického kamene, za jehož pomoci mohou jeho uživatelé dělat nadpřirozené věci (je trochu specifické, co přesně, ale to už by byl spoiler). Tato náhlá fantasy stránka celého příběhu, která se zničehonic dostaví ve zhruba poslední třetině, zkrátka nedává smysl a působí v celém snímku zkrátka zvláštně. Divák je díky tomu vytržen z, jinak poměrně uzemněného, děje o ninjích a japonských bojovnících. Proč se tam tvůrci rozhodli přidat tento prvek, prostě není jasné, a je to škoda, neboť tato volba trochu kazí celkovou podívanou.

Tu však vylepšuje vesměs kvalitní herecký výkon ze strany Henryho Goldinga (Šíleně bohatí Asiati, Last Christmas, Gentlemani), který zde ztvárňuje titulního hrdinu. Golding odvádí dobrou práci a nechybí mu ani emoce. Goldingův Snake Eyes má zkrátka srdce i šarm. Vedle něj pak stojí za zmínku Andrew Koji, jehož přednes je komplexní a dobře ztvárňuje rozpolcenou osobnost.

O něco slabší jsou však dvě z dámských představitelek, tedy Samara Weaving a Úrsula Corberó, které se zde objevují coby nové verze postav Scarlett a Baroness. Výkony obou jsou poněkud křečovité a strnulé, obě působí ve svých rolích nepřirozeně a zkrátka neodvádí dobrou práci. Jejich postavy pak díky tomu působí plasticky a jako by byly uměle dosazené do děje.

V neposlední řadě pak musíme zmínit i hudební doprovod, za kterým stojí německý skladatel Martin Todsharow. Jeho skladby dobře doplňují drsnou akci a zapadají i do prostředí Japonska, kde se většina snímku odehrává. I to je jeho důležitou součástí, tvůrci se tak mimo jiné rozhodli představit Snake Eyese jako asijského hrdinu, i když předtím ho hrál běloch, a kupodivu mu tato nová verze sedí.

Snake Eyes: G.I. Joe Origins je tak solidní akční podívaná, která zkrátka nenudí. Od scénáře však nelze očekávat nic přehnaně hlubokomyslného, i tak je však ve většině uspokojivý. Jediné, co z něj vytrhne a kazí celý zážitek, je nečekaný nadpřirozený prvek, který tam vůbec nemusel být. Naopak mile překvapí Golding jako titulní protagonista, avšak kromě Kojiho a pár dalších výjimek, jeho ostatní kolegové a kolegyně nepodávají tak přesvědčivé výkony. Výrazné je i zasazení hlavního hrdiny i děje do Japonska, což mu dodává zajímavý nádech a v rámci celého příběhu to funguje. Dohromady je tak tento origin story Snake Eyese dobrým a zábavným akčňákem, který má sice své mouchy, ale v závěru prostě baví.

A tomuhle meči budu říkat… Rudolf!

Já myslel, že dresscode byla černá?

Je za mnou někdo?