Recenze Hrnec zlaťáků: Pár drinků se Shanem MacGowanem – Dokument o slavném zpěvákovi zdlouhavě vypráví zajímavý příběh, doplněný o hravé animace

Nikdo nepije tak, jako Irové.

To dokazuje i hudebník Shane MacGowan v celovečerním dokumentu, pojednávajícím o jeho životě. MacGowan, slavný irský muzikant a rebel, toho zažil opravdu hodně, včetně bojů skupiny IRA o odtržení Severního Irska od zbytku Spojeného království, ve kterém měl jako Ir silné a jednoznačné postavení. A právě o tomto jeho životu, bohatém na bujaré zážitky, vypráví snímek Hrnec zlaťáků: Pár drinků se Shanem MacGowanem režiséra a scenáristy Juliena Templa.

Tvůrci nic nepřikrašlují, i když jde o oslavu tohoto zpěváka.Templovo dokumentaristické pojetí pak spočívá především v tom, že Hrnec zlaťáků bezprostředně a nekrytě zobrazuje postavu MacGowana takovou, jakým on sám je. Tvůrci nic nepřikrašlují, i když jde o oslavu tohoto zpěváka, tak se nebojí ukázat ani jeho stinnější stránky spojené s alkoholismem a drogami. Temple a spol., zde zkrátka představují ucelený pohled na tohoto irského hudebníka, neberou si servítky a nestraní se ani toho nepěkného. Najde se zde kupříkladu spoustu MacGowanových opileckých historek, občas až moc grafických, ale vždy vyprávěných s nadsázkou a odlehčeně.

Je však také pravda, že tento děj je chvílemi až moc detailní, díky čemuž upadá jeho atraktivita. Vše začíná slibným a zajímavým začátkem, prostředek se však začne po chvíli až moc táhnout, tvůrci se zde totiž rozhodli zobrazit každičký aspekt zpěvákova života. A to až příliš detailně, takže snímek začne v jednom momentu být naneštěstí zdlouhavý a nudný. Je to však škoda, neboť MacGowanův osud je plný zajímavých historek a nečekaného backgroundu, ale kvůli této detailní unylosti tvůrci u něj zhruba od půlky nedokáže divák pořádně udržet pozornost. To se ale naštěstí zlomí v poslední velmi silné čtvrtině, která je tak úderným zakončením celé podívané a vrací nás do nálady ono slibného začátku.

Dokument je protkán občasnými moderními animacemi, ve kterých se střídají nejrůznější styly, podle toho, co právě převypravují. Prvek kresleně vyprávěných úseků skvěle oživuje celou podívanou a vnáší do ní zábavným element. Navíc je to kvalitní animace, která nepostrádá humor ani značnou dávku nadsázky.

Tou oplývá v zásadě celý dokument, který je koncipován jako poskládání střípků ze MacGowanových vzpomínek, nebo toho, co mu z nich za ta bujará léta zůstala. Vidíme zde několik rozhovorů s MacGowanem z různých časových období v minulosti i současnosti a jeho diskuse s jeho nejbližšími přáteli, mezi kterými je například i americký herec Johnny Depp.

Celé je to pak oživeno kvalitním hudebním výběrem z portfolia titulního protagonisty. Jeho hravé folklorní písně působí nejen příjemně, ale navíc dotváří celkový obraz této podívané. Je to přeci jen dokument o hudebníkovi, a tak by nebylo správné, aby v něm chyběla muzika, což si tvůrci moc dobře uvědomili.

V závěru je Hrnec zlaťáků: Pár drinků se Shanem MacGowanem poměrně solidní a kvalitně zpracovaný dokument, kterému mnoho nechybí. Samotný MacGowanův život je dostatečně zajímavý, aby se stal nosným pilířem celé podívané, která na něm závisí. Tvůrci pak nezapomínají ani na politický kontext a podtext, kterého se snímek rozhodně nestraní. Samotné vyprávění by pak poměrně dobře plynulo nebýt zbytečně rozvleklého prostředku, který se až příliš detailně a bezpředmětně zaměřuje na některé aspekty MacGowanova života. Zachraňuje to však naštěstí opravdu silný konec. Dokument je pak dotvořen i ostatními povedenými prvky, jako je hudební doprovod nebo rozpustilá animace. Navíc je také znát, že snímek vytvořili lidé MacGowanovi blízcí s láskou a úctou k němu, a to se cení.

Mezi nejznámější hity MacGowana patří například „Fairytale of New York“.