Recenze: Tick, Tick… Boom! je silnou a strhující výpovědí, která se nese na energetickém výkonu Andrewa Garfielda

Příběh jednoho muzikálového skladatele.

To je přesně snímek Tick, Tick… Boom!, který se inspiruje stejnojmenným semi-autobiografickým muzikálem Jonathana Larsona. Samotný film z produkce Netflixu, i jeho předloha, vypráví o životě legendárního skladatele, Larsona, který stojí nejen za titulním muzikálem, ale také za RENT (česky též známo jako Bohémové), který posbíral četná ocenění a proslavil se na Broadway i mimo něj.

Tick, Tick… Boom! tak pod režisérskou taktovkou Lin-Manuel Mirandy představuje silný a poutavý příběh, který vtáhne své diváky do děje už od samého začátku. Za to vděčí nejen kvalitně zpracované režii ze strany Mirandy, ale i propracovanému scénáři Stevena Levensona, který se zdrojového materiálu ujímá s pokorou a vytváří vkusnou poctu nadějnému mladému umělci, jehož život byl bohužel ukončen moc brzy.

Z kompozičního hlediska zde sledujeme paralelně dvě dějové linie. Z kompozičního hlediska zde sledujeme paralelně dvě dějové linie. V jedné Larson vypráví svůj příběh před publikem na jevišti a doprovází své vystoupení hudebními čísly, a v druhé je zobrazeno, co se skutečně událo. Prolínání těchto dvou prvků nezvykle oživuje celou podívanou.

Ta je strhující zejména i díky výraznému výkonu Andrewa Garfielda v roli Jonathana Larsona. Na Garfieldovi de facto stojí celé jádro filmu. A mladý herec, který se proslavil jako Spider-Man nebo ve snímcích Sociální síť či Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, podává velmi silný, věrohodný a až nečekaně energetický výkon, který je navíc komplexní, neboť Garfield zde nejen hraje, ale i zpívá, hraje na klavír a tancuje. Svou roli si Garfield naprosto osvojuje a do Larsona se vtěluje tělem i duší, přivlastňuje si veškeré jeho manýry i vyjadřování, nehledě pak na jeho celkovou podobu s oslavovaným skladatelem.

Garfieldovi je však skvělou oporou i zbytek obsazení. Za vyzdvihnutí stojí zejména Alexandra Shipp (X-Men: Apokalypsa), jejíž přednes je také výrazný a plný emocí. Obdobně je na tom i Robin de Jesús (Kluci z party), který má obzvlášť silný jeden klíčový moment v posledním dějství. Navíce se zde pak objevuje spousta cameí slavných muzikálových a broadwayských legend, takže fanoušci newyorské divadelní scény si přijdou na své.

K tomu se pak váže i hudební doprovod. Ve snímku zaznívají skladby Larsona, které herci zprostředkovávají s úctou a procítěním. Samotná muzikálová čísla jsou pak strhující a tvoří nedílnou součást snímku, který by bez nich jinak nefungoval. Nehledě pak na to, že hudební stránka zde, na rozdíl od většiny moderních muzikálů, není rušivým elementem, a naopak vyzdvihává celkové vyprávění a texty jednotlivých písní obsahují hluboké poselství.

V neposlední řadě se pak s tímto váže i celková, z části divadelně laděná, scéna, která filmu sluší a tvoří z něj unikátní zážitek. Toto velké opírání o teatrální prvky dodává podívané zajímavý nádech. Ve spojení s tím a zmíněnými četnými epizodními roličkami amerických muzikálových celebrit, je pak zcela jasné, že Tick, Tick… Boom! má působit jako velká pocta Broadwayi a jejím velikánům. Je zkrátka znát, že to tvořil někdo s láskou pro tento obor, což Lin-Manuel Miranda se svou pověstí více než splňuje.

Tick, Tick… Boom! je tak v závěru velmi silnou a strhující podívanou, která na divákovi zanechá stopu. Tvůrci jemně a s pokorou vyprávějí příběh jednoho legendárního skladatele a vzdávají mu skrze svou adaptaci jeho díla hold. A, i když se to tak na první pohled zdát, tak zde nejde o klasický mainstreamový muzikál, Tick, Tick… Boom! je totiž především výpovědí o životě umělců a o tom, že k docílení toho, po čem toužíme, je potřeba hodně dřiny a úsilí. Autoři snímku v čele s Lin-Manuelem Mirandou toto poselství podávají jasně a představují kvalitně zpracovaný film po všech stránkách. Největším tahounem je však Andrew Garfield v roli hlavního protagonisty, který podává jeden ze svých nejlepších výkonů a opět dokazuje, jak podceňovaným hercem je. Když se do toho všeho pak přidá chytlavý a energetický napůl rockový soundtrack, vznikne něco nezapomenutelného.  

Každý umělec má svou jasnou vizi…

 … a u svých vysněných stráví bezesné noci.