Recenze Superhrdinové: Jak vypadá láska vydaná napospas času

Milovat znamená mít superschopnost. A nutnost čelit velkým překážkám.

Superhrdinové zahájili 56. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Nejvíc této volbě porozumíme pravděpodobně po zjištění, že jejich autorem je Paolo Genovese, tvůrce Naprostých cizinců, kteří před pár lety ovládli svět. Ať už originálem, tak nekonečným množstvím lokálních remakeů (u nás Známí neznámí). Režisér Genovese opět přináší film o vztazích, který natočil podle vlastní knihy. Superhrdinové jsou v porovnání s Naprostými cizinci mnohem pohodovější, ale to neznamená, že by šlo jen o oddychovou podívanou. Některé situace mohou rozhodně zabrnkat na citlivou strunu nejednoho diváka. Italská města, hudba a samotný jazyk, to vše nahrává atmosféře snímku.

Filmový svět je už nějaký ten pátek fascinován superhrdiny a Genovese mu nastavuje zrcadlo. Superhrdinové jsou pro něj celkem obyčejní lidé, kteří se otevřeli sobě navzájem, rozhodli se milovat a nechat se milovat, s rizikem, že budou zraněni. To je superschopnost, která možná některým lidem schází, nebo ji nedokáží použít. Skutečnou výzvou superhrdinů je, jak přežít život, aniž by zemřela jejich láska.

Anna a Marco se setkávají náhodně, i když on nevěří na náhody a ona zase na vztahy. Pravděpodobnost, že se znovu setkají, je mizivá, ale v průběhu filmu nás ještě párkrát přesvědčí, že i když je něco nepravděpodobné, zdaleka to není nemožné. Marco je kliďas, metodický vědec, který má pro vše vysvětlení, zato ilustrátorka Anna je divoká a nečitelná. To, co je pojí a vždy svede jejich cesty zase dohromady, se dá popsat, vysvětlit, nebo ukázat jen velmi těžko, ale my stejně všichni víme, o co jde…

Genovese si příběh sám napsal, a tak si s ním hodně vyhrál, i s jeho zpracováním na plátně. Možná mu bohužel chyběl potřebný odstup a nedokáže tak divákovi dostatečně srozumitelně předat své sdělení. Genovese skáče v čase, představuje nám vášnivé začátky, kdy bez sebe dva nemohou být a dělají impulzivní, šílená rozhodnutí, a téměř současně vidíme láskyplnou rutinu, která u nich nastane o mnoho let později. A i v této fázi vztahu čelí výzvám a strachům, někdy společně, někdy každý zvlášť, a snaží se jeden druhému (ale ani sami sobě) neztratit. Při skákání do různých fází vztahu Marca a Anny se snažíme orientovat hlavně podle délky Marcových vousů, případně bytu, kde zrovna bydlí, což někdy úplně nestačí. Občas jsme nevyhnutelně zmatení, jak dlouho spolu už pár je a co teď řeší. Bavit a překvapovat nás ale Genovese dokáže, a dělá to jako vždy lidsky a decentně. Na závěr přitlačí na pilu o něco víc, což nás možná trochu rozhodí.

Příběh je pro někoho banální, a přitom obsahuje velké pravdy.Příběh je pro někoho banální, a přitom obsahuje velké pravdy, jen nejsou na první pohled zřejmé, a hrdinové si pokládají otázky, které někdy napadají i nás. Jak bojovat s časem, který i z nejvášnivější lásky udělá všední součást života, z romantických gest a vyznání rutinu? Genovese ani jeho hrdinové na tyto otázky nemají odpovědi, už proto, že jejich odpovědi by nemusely vyhovovat nám.

Superhrdinové přes všechny své silné stránky nejsou fenomenální, možná proto, že pro nás nemají jedno velké sdělení, ale desítky menších, přestože neméně důležitých. Jsou neobyčejně obyčejní. Každopádně film přináší emocí, ať už na nás zrovna více zapůsobí to či ono téma: rozchody, neschopnost navázat vztah, nevěry, tajemství, problematika odlišných povah… V(id)íme jako diváci občas víc než partner postavy, takže třeba poznáme, že zrovna lže. Jak se s tím vypořádáme, je na nás. Někdy fandíme tomu, jindy onomu, přemýšlíme, zda se v některých ohledech postavám podobáme, nebo naším životem prošel někdo takový, jak bychom se zachovali v jejich situaci. Třeba se v některé větičce, pronesené hrdiny, najdete i vy.

Téma lásky nepřestává lidstvo bavit a fascinovat. Tohle je příběh, který nám chtěl Genovese vyprávět po svém. Lehce poeticky i chaoticky. S hrdiny, kteří jsou opravdoví a dělají chyby, stejně jako fantastické věci. Ne všechny jejich činy vždy dávají smysl, a to je v pořádku, protože jsou to lidé. Superhrdinové mají nějaké ty chyby, ale asi jim je celkem rádi odpustíme, protože nám stále přinesou neobvyklý zážitek. Kdyby se tímto směrem ubíral žánr romantických filmů, jistě by se těšil mnohem větší oblibě a respektu. I takhle se to dá dělat.

„Já tě za to neumytý nádobí uškrtím!“

Superhrdinové
(Foto: Medusa Film)

Tohle nebudou naprostí cizinci…

Superhrdinové
(Foto: Medusa Film)

„Sluší mi to víc, když si sundáš brýle.“

Superhrdinové
(Foto: Medusa Film)
70%

Superhrdinové / Supereroi

Téma lásky nepřestává lidstvo bavit a fascinovat. Tohle je příběh, který nám chtěl Genovese vyprávět po svém. Lehce poeticky i chaoticky. S hrdiny, kteří jsou opravdoví a dělají chyby, stejně jako fantastické věci. Ne všechny jejich činy vždy dávají smysl, a to je v pořádku, protože jsou to lidé. Superhrdinové mají nějaké ty chyby, ale asi jim je celkem rádi odpustíme, protože nám stále přinesou neobvyklý zážitek. Kdyby se tímto směrem ubíral žánr romantických filmů, jistě by se těšil mnohem větší oblibě a respektu. I takhle se to dá dělat.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací