Recenze: Spolu vypráví citlivý příběh o životě s postiženým dítětem

O tom, co nám rodina dává a bere, jak nás formuje a traumatizuje. 

Mladá Tereza (Kamila Janovičová) se snaží mít vše v životě pod kontrolou, nedat nikomu příležitost, aby jí ublížil. Není divu, když pochází z nefunkčního domova, kam se po letech vrací, ale ne s pokorou a lítostí, ale protože nemá po rozchodu s přítelem kam jinam jít. Její máma (Veronika Žilková) obětovala a podřídila svůj život synovi, který navždy zůstal malým klukem v těle dospělého. Michal (Štěpán Kozub) má své rituály, spoustě věcí nerozumí, každá změna ho rozruší. Tereza měla jednoho dne dost toho, že se od ní neustále očekává, že bude vše jen chápat a nikdo na ni nebude brát ohledy, proto jim beze slov zmizela ze života. Její návrat způsobí spoustu bolesti i radosti a tři členové domácnosti se spolu teď musí naučit sžít. Brzy je patrné, že Tereze ve finále neublížilo to, že má postiženého bratra, ale jak se k tomu postavila její matka. A má pocit, že je třeba s tím teď něco udělat.

Český film byl natočen podle úspěšné hry italsko-francouzského herce a dramatika Fabia Marry, už to nám napoví, že nás čeká jeden dialog za druhým, slov je tu více než činů. Nabízí přesvědčivé herecké výkony a snaží se vyprávět svůj vlastní příběh, není striktně realistickou sondou do života dítěte s autismem, Michal nemá přesnou diagnózu. Film se soustředí na to, jak jsou ovlivněni lidé okolo. Pro někoho je takový člen rodiny středobodem vesmíru, jiný se snaží utéct a zapomenout. Jenže před něčím se utéct nedá, některé city a rozhodnutí nás pronásledují do dospělosti a promítají se do vlastního partnerského a rodinného života. Můžeme také pozorovat určitou žárlivost ze strany matky, která Michalovi vše obětuje, ale on je nadšen ze společnosti své sestry. Především proto, že stará zaběhlá sestava mu dodává pocit štěstí a bezpečí. Možná by se mohl vrátit i táta…

Snímek je sice citlivý a má pár silných chvilek, ale nezvládá scény, ve kterých jde do tuhého.Snímek je sice citlivý a má pár silných chvilek, ale nezvládá scény, ve kterých jde do tuhého. Třeba chvíle, kdy je poodhalen osud otce a pozadí Michalovy nehody, působí křečovitě. Mnohem lépe funguje v momentech, kdy zachycuje každodenní život a neustálé drobné výzvy, které jsou pro takového člověka veliké. Kozub může mnohé diváky překvapit ve vážné roli, ale jen to dokazuje jeho všestranný talent. Postavy jsou někdy vyloženě nesympatické a otravné, což jim dodává na uvěřitelnosti, ale zase nás bohužel tolik nechytí za srdce.

Důležité je, že snímek nesklouzává ani ve slabých momentech k trapnosti a neměl by nikoho urazit, což je u takového tématu jistě důležité. Diváci ale musí být připraveni na to, co se chystají zhlédnout, tedy dvouhodinové drama postavené na divadelní hře, kde je chvil na oddech skutečně jen pár.

Posmutnělé drama plné sebeobětování a výčitek vyniká hereckými výkony a pár vydařenými scénami. Často si skutečně připadáme uvězněni v bytě s hlavními postavami, cítíme tíhu jejich životního údělu. Ty nejdramatičtější momenty však paradoxně nepůsobí uvěřitelně. Postavy v nás vzbudí nějaké ty emoce, ale příběh nemá potřebný přesah, aby nás dokázal alespoň trochu zahřát u srdce a my ho chtěli vidět znova.

Láska má mnoho podob.

Pro někoho znamená láska oběť, pro jiného svobodu.

Půjčovat si od ségry autíčka se nesmí!