Recenze: Piargy je podmanivé drama chytře čerpající částečně ze skutečných událostí

Vesnice, která zmizela.

Nejen o tom pojednává slovenský snímek Piargy. Ten se zaměřuje na malou horskou vesničku na Slovensku. Příběh se odehrává ve třicátých letech minulého století, krátce před vypuknutím druhé světové války. Mladá, krásná a chudá Juliša se provdá za Martina, syna nejbohatšího statkáře v Pirgách. Rázem se tak ocitá v rodině, kde vládnou velmi tvrdá pravidla. Nejen, že musí čelit nepříjemnému tlaku tchýně i násilným svodům tchána, Juliša se přesto do manželova otce zamiluje, díky čemuž vzniká podivný milostný trojúhelník. Zakázané tajemství však nezůstává dlouho utajené a všichni z něj zatouží vytěžit nějaký prospěch (Julišina kamarádka, její sestra nebo dokonce i kněz). Vesnice Pirgy žije hříšným životem, dokud jedné masopustní noci úplně nezmizí pod nečekanou lavinou. Naplňuje se proroctví staré místní vědmy Uly o příchodu Antikrista a krutém trestu?

Láska, vášeň, naděje, hřích a absolutní trest.Láska, vášeň, naděje, hřích a absolutní trest. To jsou slova, která charakterizují tento snímek. A tvůrci v čele s režisérem Ivem Trajkovem se tím velmi úzce řídili. I díky tomu přinesli napjatou podívanou plnou emocí a nečekaných osudů. Samotný příběh je poměrně zajímavý, pozornost však upoutá už jeho zpracování.

Trajkov a spol. se totiž rozhodli pro oldschool look a vydali se cestou černobílého filmu, který navozuje atmosféru dobového snímku (čemuž napomáhá i fakt, že se děj odehrává krátce před vypuknutím druhé světové války). Černobílý vizuál tak pomáhá prodat historickou stránku příběhu, ale to je tak vše, co do něj přináší. Lze totiž polemizovat o tom, kolik by se toho změnilo, kdyby byly Piargy natočeny barevně.

I přes to však nabízí silný příběh, který je však trochu podkopán svým zpracováním. Vyprávění je trochu vleklé a místy úplně nedrží pozornost. Je jasné, že má jít o historické drama, a tak nečekáme žádnou přehnanou akci, ale daná statičnost je chvílemi trochu ubíjející.

Nepomáhají ani některé rádoby fantaskní prvky. Ty vyvstávají z toho, že se snímek inspiruje stejnojmennou knižní předlohou, která žánrově spadá do magického realismu. Tato stránka je rozhodně zajímavá a stojí za to jí probrat, avšak co vypadá dobře v knize, nemusí mít vždy stejný dopad v hrané podobě. Zde některé „magické“ momenty působí spíše bizarně, neboť jsou zasazeny do příliš realisticky působícího světa, s nímž se díky tomu přebíjí.

Jedním z největších plusů jsou beze sporu silné herecké výkony, za pochvalu stojí zvláště Judit Bárdos v roli Juliše. Ta podává přesvědčivý výkon plný emocí. Kvalitní práci také odvádí Attila Mokos jako surový a násilný tchán, kterého díky jeho povedenému přednesu opravdu nenávidíme. Za pochvalu stojí také Lucie Klein Svoboda, Daniel Fischer a Lucia Siposová.

V závěru jsou Piargy poměrně zajímavou a neobvyklou podívanou. Samotný příběh zaujme svou originalitou, pro českého diváka se jedná o téma zcela neznámé. Avšak jeho provedení místy bohužel trochu pokulhává – děj má pomalý spád a nedrží celou dobu pozornost. Zajímavé jsou prvky magického realismu, které sice občas působí trochu podivně, ale oživují celé vyprávění. Stejně tak jsou obdobným ozvláštněním i černobílé vizuály, které navozují jistou zvláštní dobovost snímku. Za pochvalu stojí i herci, kteří odvádí kvalitní práci. Režisér Ivo Trajkov a spol. tak neobvyklým způsobem přivádí na velká plátna příběh o vášni, lásce a hříchu, který si najde své publikum.

Ve filmu hraje velkou roli náboženství.

Zpytuje se otázka posvátného svazku manželského.

A v pozadí je cítit blížící se druhá světová válka.