Dagmar Havlová, Eva Holubová a Pavlína Pořízková nás chtějí přesvědčit, že to, že má někdo značné životní zkušenosti, ještě neznamená, že se občas nemůže chovat jako teenager.
Meda, Iva a Valerie se znají hodně dlouho. Hned třikrát jim už bylo dvacet, jak samy říkají, ale to neznamená, že by se nemohly pořádně pobavit. Co by je taky mělo držet doma, když první tam je úplně sama, druhá s manželem, který nevstane z gauče, a třetí tam má syna, který je sice věkově dospělý, ale jinak zůstal dítětem, což někdy bývá vtipné, nikoli však v tomto případě. Každopádně, všechny tři dámy si – mimo jiné – nejprve nechají na divočejší párty zahrát song Windsurfing od Jirky Korna, načež se přesunou do podniku, který je zpravidla vyhrazený pro jiné zákaznice … A aby toho nebylo málo, skončí zcela nepředvídatelně v holínkách na vinici mimo civilizovaný svět, kde je, pravda, fajnově malebná krajina. Až sem je ovšem pronásledují události z minulosti, které můžou způsobit, že silné a dlouhé roky utužované přátelství vezme rázem za své.
Komu podle předchozího odstavce připadá, že tahle komedie nabízí ucelený, smysluplný a hřejivý příběh, ten se bude v prvních dvou případech plést. Vlastně sledujeme sled tu více, tu méně souvisejících scének, které ale nějakým záhadným způsobem přesto drží v rámci možností pohromadě. Do značné míry za to nepochybně může právě trio představitelek, z nichž každá přináší něco trochu jiného. Dagmar Havlová spontánnost, Pavlína Pořízková eleganci a Eva Holubová přehled spojený s hereckou precizností, na kterou jsme u ní ostatně zvyklí. Účast takových hereckých osobností je třeba využít na maximum, což se bohužel neděje. Není to o tom, že by se ze scén nepodařilo vytěžit všechen komediální potenciál. Je to o tom, že řada scén prostě není od začátku dobře napsaná, což se na place složitě zachraňuje.
Filmu by patrně nejvíce slušel žánr road movie, ovšem za předpokladu, že by vedlejší postavy, se kterými by se ústřední trio cestou potkalo, nebyly politováníhodnými figurkami, protože s takovými se tady taky setkáme. A kdekdo jistě dokáže odhadnout, že to není zrovna k popukání. Nabízelo by se napsat, že by vlastně ani nevadilo, kdyby kromě Dagmar Havlové, Evy Holubové a Pavlíny Pořízkové v této podívané ani žádné jiné herečky a žádní jiní herci nehráli, jenže by to nebyla pravda, neboť minimálně přítomnost Evy Podzimkové, Otakara Brouska a navzdory malému prostoru i Pavla Kříže, Stanislavy Jachnické a Zusky Velichové filmovým Bardotkám v jejich finální podobě pomáhá. A také jejich výstupy si s největší pravděpodobností budeme pamatovat déle než kupříkladu lecjakou hlášku, protože ty jsou často tlačené na sílu. A takovým se zpravidla smějeme jenom nuceně.
Bardotky jsou filmem o ženách, od žen a hlavně pro ženy, protože tři vládnou před kamerou a dvě měly nejsilnější slovo za ní.Ona hřejivost se sice nakonec dostaví, nicméně rozhodně se tak nestane na základě k ní směřujícího vývoje, nýbrž spíše proto, že se to prostě od daného žánru očekává. Faktem zůstává, že Bardotky už podle traileru asi nikdo netipoval na originální a vychytanou komedii. Potvrdila se totiž druhá možnost, totiž že půjde o nenáročnou podívanou, u jejíhož sledování se nelze zbavit dojmu, že veškerá zábava se odehrávala především přímo na place, takže pro kina jí tudíž zbylo méně, než by bylo záhodno. Vlastně úplně nejlepší sekvencí bude ta nejobyčejnější, ve které Dagmar Havlová, Eva Holubová a Pavlína Pořízková jdou ve zpomalených záběrech po Národní třídě.
Bardotky jsou filmem o ženách, od žen a hlavně pro ženy, protože tři vládnou před kamerou a dvě měly nejsilnější slovo za ní. Hana Hendrychová se vedle scénáře ujala taky režie. Pavla Krečmerová je spoluautorkou scénáře i producentkou. Svoje velké přání si splnily, což vzhledem k obsazení, kdy kupříkladu Pavlína Pořízková po dlouhé době strávila v ČR delší dobu a vlastně vůbec poprvé se také objevuje v českém bijáku, nebyla zrovna snadná věc. Nutno dodat, že cílová skupina teoreticky nemusela být úzká. Akorát se možná nabízí otázka, nakolik diváci, resp. tedy spíše divačky, budou s výsledkem doopravdy spokojené. Na druhou stranu už patrně ví, že od počinu, který spadá do subžánru „česká filmová komedie 21. století“ může přijít ledacos. Bardotky se v téhle subžánrové konkurenci pohybují někde v průměru. Přeci jen bude pravděpodobně pro mnohé platit, že už pár dnů po zhlednutí si budou jakékoli konkrétní momenty z filmu obtížněji vybavovat.
Bardotky na zahradě.
Bardotky na párty.
Bardotky znovu na zahradě.
Bardotky
Bardotky jsou filmem o ženách, od žen a hlavně pro ženy, protože tři vládnou před kamerou a dvě měly nejsilnější slovo za ní. Hana Hendrychová se vedle scénáře ujala taky režie. Pavla Krečmerová je spoluautorkou scénáře i producentkou. Svoje velké přání si splnily, což vzhledem k obsazení, kdy kupříkladu Pavlína Pořízková po dlouhé době strávila v ČR delší dobu a vlastně vůbec poprvé se také objevuje v českém bijáku, nebyla zrovna snadná věc. Nutno dodat, že cílová skupina teoreticky nemusela být úzká. Akorát se možná nabízí otázka, nakolik diváci, resp. tedy spíše divačky, budou s výsledkem doopravdy spokojené. Na druhou stranu už patrně ví, že od počinu, který spadá do subžánru „česká filmová komedie 21. století“ může přijít ledacos. Bardotky se v téhle subžánrové konkurenci pohybují někde v průměru. Přeci jen bude pravděpodobně pro mnohé platit, že už pár dnů po zhlednutí si budou jakékoli konkrétní momenty z filmu obtížněji vybavovat.
- Hodnocení
