Tentokrát sice bez Milly Jovovich, ale zato s významnou českou účastí a jedním velkým překvapením.
Na Alice tentokrát skutečně musíme zapomenout. Nicméně její svět, který jsme viděli celkem v šesti filmech v produkci Paula W. S. Andersona (nejlepší je určitě čtyřka s podtitulem Afterlife), v letošní novince ožívá de facto ve výrazně updatované podobě. Nejen v tom smyslu, že v tomto případě nejde především o akci a že naprosto nečekaně, ale o to radši, sledujeme řadu komediálních okamžiků. Samozřejmě, že se jedná o tvůrčí záměr, protože režisér a spoluscenárista Zach Cregger, jenž na sebe v minulém roce výrazně upozornil oscarovým (Amy Madigan vyhrála v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli) projektem Hodina zmizení, evidentně přesně ví, co dělá, a prakticky na každém záběru je vidět, že byl doopravdy precizně zrežírovaný.
To platí dvojnásob během expozice, kdy se seznamujeme s hlavním hrdinou, kterým je poslíček Bryan (herecky maximálně vítaná a skvěle napsaná role), jenž se rozhodně neřídí pořekadlem „dvakrát měř, jednou řež“. Skutečnost, že se ocitá v obležení odporných chapadlových monster, mu nepřipadá až tolik divná, jak by s největší pravděpodobností připadala komukoli jinému. A do toho všeho řeší menší krizi vztahu s přítelkyní Michelle, která čeká dítě. Tenhle outsider dostává důležitý úkol – musí doručit zdravotnický balíček s lehce tajemným obsahem. O co asi může jít? Může jít o nové srdce pro malé dítě, může jít o nová játra pro těžkého alkoholika, anebo taky může jít o protilátku na virus, který mění živé bytosti ve zdeformovaná, zmutovaná monstra!
Celková nadsázka, nepříliš bystrý charakter hlavního hrdiny a překvapivá sázka na černý humor přinášejí nesmírně vítaná zpestření, zvláště když režisér dokáže všechno zkombinovat tak, že navzdory komediálním momentům není o napětí nouze.Expozice letošního Resident Evilu doopravdy nemá chybu! Celková nadsázka, nepříliš bystrý charakter hlavního hrdiny (kterého by v nepravděpodobném českém remaku určitě hrál Denis Šafařík) a překvapivá sázka na černý humor přinášejí nesmírně vítaná zpestření, zvláště když režisér dokáže všechno zkombinovat tak, že navzdory komediálním momentům není o napětí nouze. Navíc je všechno natočeno natolik brilantním způsobem, že každý filmový fanoušek a každá filmová fanynka musí nadšením zatleskat. Ostatně v kině se při naskočení závěrečných titulků hlasitě tleskalo, což se obvykle děje pouze na premiérách a na festivalových projekcích. Kdyby se na téhle úrovni podařilo udržet celý film, jehož stopáž dosahuje jenom na nějakých 90 minut, bylo by to v hodnocení na jasných 100 procent. Jenže vysoko posazená laťka po třech čtyřech desítkách minut nepříjemně spadne.
Vlastně na první dobrou není úplně jednoduché rozklíčovat, co ten pokles přesně způsobilo. Z vizuálního úhlu pohledu vypadá film pořád stejně líbivě a příznivci a příznivkyně body hororu si rozhodně přijdou na své. Možná je to tím, že si uvědomíme, že originality postupně ubývá. Jasně, někteří se asi budou cítit trochu provinile, že jim rozstřelení hlavy holčičky – sice nakažené, leč pořád malé a nevinné – připadá zábavné, nicméně i tohle už jsme v historii kinematografie viděli absurdněji servírováno. Možná je to jen tím, a k tomu je třeba se vrátit, že expozice je fakticky natolik kvalitní, že se prostě dalo čekat, že zbylé dvě dějství (tj. konfrontace a rozuzlení) s ní budou složitě držet krok, protože zachovat po celou dobu špičkovou úroveň dokáže dneska vlastně málokterý filmař, třebaže jich je více než kdy dřív.
Resident Evil je no-brainer, neboli nenáročná záležitost, u které neřešíme logiku a jen se necháváme bavit. Pro nezasvěcené, tj. pro ty, kteří nikdy nehráli videoherní předlohu, může film působit jednak dojmem, že jí režisér chtěl být věrnější, ale zároveň to trochu vypadá, že si z ní i ze všech, kteří ji hrají (resp. kteří obecně hrají videohry), dělá srandu … Pravda, zřejmě tím nejzásadnějším problémem, proč Resident Evil poleví, je ten, že v některých ohledech dost evokuje tvorbu Quentina Tarantina. Ten patří mezi režiséry, kteří ovlivnili řadu těch, kteří přišli po nich. To platilo a platí třeba i pro Alfreda Hitchcocka. Jenže zatímco bijáky, které jsou hitchcockovější než Hitchcock už jsme viděli, nikdo ještě nenatočil podívanou, která by byla tarantinovštější než Tarantino. Nic to ovšem nemění na tom, že se Zach Cregger svými posledními třemi celovečeráky prezentoval jako tvůrce, který má osobitější rukopis, znamenitě zvládnuté filmařské řemeslo a od kterého se s největší pravděpodobností dočkáme ještě velmi pozoruhodných věcí.
Zimní období filmu maximálně prospívá.
Být sežrán zaživa chapadlovým monstrem si přece nepřeje vůbec nikdo.
Že se sražená pasažérka chová divně, není Bryanovi prakticky vůbec divné.
Resident Evil
Resident Evil je no-brainer, neboli nenáročná záležitost, u které neřešíme logiku a jen se necháváme bavit. Pro nezasvěcené, tj. pro ty, kteří nikdy nehráli videoherní předlohu, může film působit jednak dojmem, že jí režisér chtěl být věrnější, ale zároveň to trochu vypadá, že si z ní i ze všech, kteří ji hrají (resp. kteří obecně hrají videohry), dělá srandu … Pravda, zřejmě tím nejzásadnějším problémem, proč Resident Evil poleví, je ten, že v některých ohledech dost evokuje tvorbu Quentina Tarantina. Ten patří mezi režiséry, kteří ovlivnili řadu těch, kteří přišli po nich. To platilo a platí třeba i pro Alfreda Hitchcocka. Jenže zatímco bijáky, které jsou hitchcockovější než Hitchcock už jsme viděli, nikdo ještě nenatočil podívanou, která by byla tarantinovštější než Tarantino. Nic to ovšem nemění na tom, že se Zach Cregger svými posledními třemi celovečeráky prezentoval jako tvůrce, který má osobitější rukopis, znamenitě zvládnuté filmařské řemeslo a od kterého se s největší pravděpodobností dočkáme ještě velmi pozoruhodných věcí.
- Hodnocení
