Recenze: Wirbel někdy nahlíží na atraktivní téma zbytečně komplikovaně

Přesto se může poměrně snadno stát, že přiveze ceny ze zahraničních festivalů.

Oblast Českého středohoří je supercool a její podobně specifický ekvivalent prakticky neexistuje. Akorát se tady občas třese zem, což může způsobovat seismická činnost, anebo drak, který kdysi uzavřel pakt se svatým Jiřím (nebo možná spíše obráceně), a který je teď naštvaný, že lidé už nejsou, co bývali, jelikož jaksi zvlčili. Sem přijíždí Martin, protože zdědil barák, o jehož plány bude velký zájem, avšak nestávají se svého druhu hitchcockovským MacGuffinem. Někdo by mohl namítnout, že v této jinak malebné krajině nadále fungují pradávné pohanské rituály, nicméně to není pravda. I když ano, děvčata v sukních tady tancují kolem dokola. Jako třeba Němka Agnes, která se z toho zhroutí na poli, takže ji Martin vezme k sobě domů, kde se probere, a pak se jí nějak zpod střechy nad hlavou nechce pryč, byť dům sám o sobě není z nejútulnějších.

Judit Pecháček a David Švehlík spolu fungují výborně. Zmíněná herečka za celou dobu řekne jenom minimum slov. A sám režisér Tomáš Hubáček o její postavě vlastně docela trefně prohlásil (snad až na to slovíčko ‚prastaré‘), že „má drzost holky ze současného Berlína i vznešenost prastaré šlechtičny.“ Zdaleka to není poprvé, co rodačka z Bratislavy, proslulá svým typicky uhrančivým pohledem, ztvárňuje poněkud tajemnou postavu, která se ve společnosti vymyká zvyklostem (proto připomene Wirbel například snímek Piargy), ale o to snadnější pro ni je – pro někoho možná paradoxně – si okamžitě získat na svoji stranu diváky. Nicméně kdo by si myslel, že Wirbel rovná se romance ve stylu například Želar, ten by se hodně spletl. Tenhle počin je do značné míry právě o krajině a vztahu lidí k ní.

Mysteriózní žánr filmu rozhodně sluší, jenom by bývalo bylo ještě slušivější, kdyby se režisér vyhnul některým artovějším postupům.Mysteriózní žánr filmu rozhodně sluší, jenom by bývalo bylo ještě slušivější, kdyby se režisér vyhnul některým artovějším postupům. V žádném případě to ale není tak, že by tohle drama nemělo co nabídnout běžnému divákovi. A protože debutující režisér Tomáš Hubáček jinak zvládá všechny složky svojí profese skvěle, v tomto případě opravdu zamrzí, že lépe nevysvětlí svoje záměry a ponechává prostor divácké představivosti a vlastní interpretaci. Samozřejmě tady můžeme, mimo jiné, vystopovat stopy symbolismu (sochy), nicméně to nic nemění na tom, že v některých momentech měl být Wirbel jednoznačnější.

Po celou dobu však platí, že si udržuje příjemně specifickou, mysteriózní atmosféru, která souvisí spíše s čistě vizuální stránkou než kupříkladu s někdejším německým obyvatelstvem v této oblasti či se skutečností, že v domě někdo zemřel, a proto se tam (možná) ukrývá špatná energie. Tu částečně nacházíme i v dalších budovách, včetně skromně a neútulně zařízené hospody paní hospodské. Otázka domova se propírá. A je pochopitelné, že v těchto místech, která trochu působí, že se v nich někdy po druhé světové válce zastavil čas, setrvávají ti, kdož tady žijí prakticky od narození, nicméně proč by se do těchto končin chtěl stěhovat někdo, kdo doteď bydlel někde ve městě, které nabízí docela jiné možnosti?

Wirbel je z řemeslného úhlu pohledu velice zručně zpracovaný film, ovšem z toho obsahového si místy sám zbytečně škodí. Navzdory tomu nesmírně zamrzí, že se mu téměř jistě nedostane takové divácké návštěvnosti, jakou by zasluhoval. Protože má velké kvality na to, aby se ucházel o prestižní česká filmová ocenění. Nabízejí se herecké výkony, režie, scénografie, kostýmy, zvuk, kamera, … Přesto se klidně může stát, že v zahraničí tento projekt zarezonuje ještě víc. Ty české slavily, především tedy minulý rok, na venkovních, resp. přesněji řečeno zahraničních festivalech, významný úspěch. A Wirbel má díky své komornosti a poctivosti slušné šance je napodobit.

Co se to tady asi děje?