Fair Play – recenze

Sportem k otravě.
 
 
Východní blok se do konce své existence prostě potřeboval předvádět, jak je tomu běžné u nesebevědomých útvarů, či lidí. Západ se pochopitelně chlubil taky, ale přinejmenším nešvindloval na sportovních utkáních. Zatímco socialistické státy, Československo nevyjímaje, tajně dopovaly své atlety.

Naše takto „vylepšované“ sportovce reprezentuje ve Fair Play mladá běžkyně Anna (Judit Bárdos), jež se může dostat až na olympijské hry, a to daleko od Soči…  Speciální kúra ordinovaná státem se jí brzy začne příčit, ovšem jejího trenéra (Roman Luknár) případná neposlušnost ohrožuje a Annina matka (Aňa Geislerová) chce stůj co stůj dostat dceru na Západ.  Scénář od Andrey Sedláčkové velice tvrdě vykresluje nátlak, v němž musejí žít lidé, kteří chtějí jak přežít, tak udělat správnou věc. S otcem v emigraci a matkou podporující známého chartistu se musí mít Anna na pozoru. Jenže, co když si život zničí i tak?

Režisérka a scénáristka v jednom nám připravila hromadu tísnivých konfrontací.Režisérka a scénáristka v jednom nám připravila hromadu tísnivých konfrontací s molochem státních vyšetřovatelů. Geislerová získala de facto nejhutnější postavu, poněvadž právě z Anniny matky jsou cítit stopy minulosti – zmařené naděje a snaha své dceři nějak pomoci, třeba i proti její vůli. Bárdosin přínos zase spočívá ve ztělesnění velkého dříče a dívky ještě nezkaženou krutou realitou. Naneštěstí se ukazuje převážně v donekonečna se opakujících úryvcích z tréninku, které si jistě vychutnají lidé fyzicky založení. Jako záporák nám na dlouho v paměti utkví Igor Bareš v roli důstojníka STB.

Takže film se na sto procent osvědčuje jako upozornění na jen okrajově diskutovaný historický jev a zhruba polovina jeho příběhu je natočena výborně. Ústřední píseň od Miro Žbirky skutečně zapůsobí, ale napadá mne otázka, jestli se povedlo přiblížit Annin vlastní svět. Jistě, dívčina touží po sportovním úspěchu a setkání s otcem, ovšem v cuku letu je redukována na oběť společenského pokusu na lidech. Kromě cvičiště se budeme nesčetněkrát s železnou pravidelností vracet na lékařské kontroly, takže dívce zbude z osobního života prakticky jen randění s mladým Tomášem (Ondřej Novák), značně opomenutelným aktérem, o němž toho víme úplně nejméně. Jak příznačné, že nakonec je to matčina linie, ne dceřina, co určuje ta nejdůležitější rozhodnutí. Časy bezpráví nechávají vzniknout nejrůznějším možným příběhům odhalujících pravý charakter lidí a Fair Play zdaleka nepatří k těm špatným.
 

S dopingem poběžíte rychle a daleko. Jenže jak dlouho?

„Takhle jsem tvýmu tátovi píchla povzbuzováka. Dohnalo ho to až k emigraci.“

STB dbá na hygienu, ale při návštěvě nadělá nepořádek.