Ztraceni v Mnichově – recenze

„Nebál bych se tomu věřit.“ (herec Tomáš Bambušek)
 
 
 
Někteří papoušci se dožívají i desítek let. A někteří papoušci k tomu ještě umějí mluvit. Jeden takový se dostane do Prahy roku 2008 a je to zrovna domácí mazlíček francouzského ministerského předsedy Édouarda Daladiera, který spolu s Chamberlainem, Mussolinim a Adolfem Hitlerem podepsal v noci z 29. na 30. září Mnichovskou dohodu a zradil tak Československo. Anebo to bylo jinak?

Pár diváků odešlo z kina zřejmě pro náročnost filmového zpracování, někteří film zhodnotilo slovy „vtipná nadsázka, i když Knoflíkáři byli lepší“, ale my ostatní jsme byli naprosto nadšení. Petr Zelenka, režisér kultovních snímků jako Samotáři, Rok ďábla nebo Příběhy obyčejného šílenství, přišel po sedmi letech (během kterých ale nebyl v ústraní, natočil dvě řady seriálu Terapie) s novým příběhem na pomezí dramatu a komedie, který geniálně zpracovává vážné téma: mnichovskou zradu.

tZtraceni v Mnichově vychází z knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex.Ztraceni v Mnichově vychází z knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex. „Petr Zelenka byl panem Tesařem a tou studií skutečně velmi ovlivněn. To byl jeden z hlavních důvodů, proč chtěl tento film natočit, a co tam zazní, je v tomto smyslu pravda. Je otázka, komu více věřit, jestli Tesařovi, nebo Tigridovi…“ komentuje dotaz na rozebíraný motiv geniality Edvarda Beneše hlavní herec Martin Myšička. Ten si zahrál postavu, u níž během natáčení propukne snad každá běžná i méně známá alergická reakce.

Petr Zelenka kombinuje film s filmem o filmu, a vytváří tak formu, která zřejmě není stravitelná pro každého. Hlavně v první třetině můžeme mít pocit, že se v ději trochu ztrácíme. Na místech, o které šlo ale režisérovi především: ukázat mnichovské události tak, jak se o nich ve škole neučí, je naopak velmi explicitní až polopatický. Snímek je komediální, ale zároveň má hloubku a názorně vykresluje, jak tragické události se mohou rozpoutat tam, kde není možno uvést věci na pravou míru. V hereckém štábu propukne mnichovská zrada v malém a divák se nevyhne zamyšlení nejen nad rokem 1938, ale hlavně nad tím, co jsme si z něj odnesli.
 
 

„Můžeš na chvíli? Mám tady ty ptačí hovna… Co si o nich myslíš?“

Co dělat, když hlavní postava z filmu o papouškovi dostane alergii na peří?

Vypadá to skoro jako rodinná idylka. Ale není.